Moje milé Mongolsko, teď zrovna jsem na tebe trochu naštvaná, víš? Copak je to normální, aby byla půlka dubna a pořád zima? Ale nerada bych psala dopis na rozloučenou ve špatném rozmaru, tak se budu snažit oprostit od počasí a podívat se na náš vztah nezaujatě. Jasně, vím že to nejde, že budu subjektivní. Já jen že poslední měsíce byly dost náročné, pro tebe i pro mě a byla by škoda, kdyby to mezi námi něco změnilo. Protože jinak ty tři roky byly docela fajn, ne? Vlastně můžu říct, že mi budeš dost chybět.

Nakonec vzdycky prijde to na co se o dovolene nejmin tesime... navrat..

O par kilo tezsi po domaci kuchyni babicek, nezbyva nez se smirit s myslenkou na tu horu prace, co na nas doma ceka, posedme zabalit a vyletet.

Nase kufry se pohybuji na hranici exploze, jak jsou narvane. Povoleny limit pro business tridu je prekrocen asi o 20 kilo. To jsou vsechno ty darecky a zasoby alkoholu co s sebou tahneme.

Tak se nejdriv omluvim za velke a neplanovane zpozdeni...

Tato cast je vic koukaci nez cteci. Ony ty obrazky mluvi za vse :-)

O seznamovani Tobiska s Brazilskou pulkou rodiny muzu napsat pouze to - Tobisek to ma pekne vymysleny. Je to proste svudnik a behem nekolika vterin si obtocil vsechny kolem prstu. Zadne mamankovstvi se nekonalo. Mama mohla jit treba k certu, kdyz kolem bylo tolik tech teticek a babicek a vsechny  ovesene tolika zajimavyma koralama :-)

Doma je doma.. Prababicka nedba, ze ji vcera pustili z nemocnice (coz se nevedelo) a vesele laduje do pece jeden plech kolacku za druhym. Unavene a vyhladovele telo je plneno v pravidelnych skorokojeneckych intervalech stridave rajskou, domacina klobasama a tlacenkou. Ochutnavka cukrovi nema konce. Diky bohu, ze kojim jinak bych se nevyhnula degustaci slivovice ve velkem.

Uz je to skoro 3 mesice, co jsme se vypravili s klokankem Tobiskem na Cestu kolem sveta a ja jsem se az ted dokopala sepsat ty silne zazitky. Nevedela jsem do ktere kategorie ten denicek zaradit. Hodilo se mi i "Mezi nebem a zemi"

Protoze tech zazitku bylo faakt moc a protoze jsou tak silne, ze stoji za sepsani, tak jsem musela celou tu cestovni anabazi rozdelit na nekolik kusu.

Zdravím všechny a přeji dobrý den,

tak tohle je můj první příspěvek na tyto stránky a rozhodla jsem se ho napsat, protože jsem před odjezdem na naši dovolenou nikde nenašla co jsem hledala :-)) Je tedy, ale klidně možné, že jsem hledala špatně. A taky mě zajímalo úplně všechno tak mě napadlo, že sepíšu všechny svoje zkušenosti a zážitky, které nás potkaly během naší dovolené v Itálii.    

Ahoj holky, jakozto omluvu za moji neomluvenou (a neomluvitelnou) absenci posilam aspon denicek, tusim, ze pred Thanksgiving a Vanoci vice nez aktualni:-). Bude o tom, jak se mi podarilo shodit 27 lbs. (a stale pokracuji), ale nejdriv pisnu aspon neco malo k me zaneprazdnenosti.

Všechny moc zdravím! :-) Konečně po dlouhé době opět píšu nějaký ten deníček... Vím, že posledních pár měsíců je to u nás nevalné, ale jsem ráda, že pořád jsme a fungujem! Jak víte, rádi cestujem a jezdíme na výstavy s našimi hafáči... Máme jich 6, ale vystavujeme jenom 4... Což je taky občas pěkná makačka... Je to náš koníček, ale někdy je to dost náročné, všechno skloubit dohromady... A jak to teda vše probíhá? Pokusím se psát co nejstručněji...:-)


 

Nastalo u nas princeznovske obdobi - Prdolenka je vrchni "pincezna", uznala, ze Prdola byt pincezna nemuze, ale nastesti ma hromadu spolupincezen ve skolce, no a ja jsem nekdy pincezna a nekdy kralovna (kdybych to napsala foneticky jeji vyslovnosti, vybavila by se nevinnemu ctenari dost neprijemna asociace a ta se k tematu nehodi). Zacalo to nekdy pred Vanocema, zcela nevinne a predevsim diky BC!

Tak uz nam to zacalo - domaci ukoly... Prdola je sice porad jeste ve skolce, ale v poslednim rocniku uz zacina priprava na zakladni skolu a jak jsem slysela, tam se s detma moc nemazli (deti kamaradky dostaly hned ve druhem tydnu skoly domaci ukol na deset stranek). Takze skolka zacina pomalu deti pripravovat na zodpovednost - coz o to, to by mi ani tak nevadilo, ale problem je v tom, ze se tak nejak ocekava, ze matka bude s ukoly nejen pomahat, ale pak je taky nezapomene do skolky zas prinest. Prvnich nekolik ukolu jsem trapne zapomnela, Prdola me nalezite vyplisnil a ja si udelala poznamku v nastennem kalendari, ktery visi nad botnikem.... nemile to pripomina, ze mozkove bunky uz asi zacinaji odumirat...

Zítra to bude měsíc, co jsem už poněkolikáté vyletěla z hnízda.

31. prosince kolem poledne nás dvě po střechu naložená auta vyklopila před hotelem na letišti v Praze. Nás - mě, manžela, Saru a Nata. Hotelový pokoj bylo místo našich Silvestrovských oslav. Ne proto, že bychom to vyhráli v nějaké soutěži, ale protože jsme neměli jinou možnost. Náš let směr nový domov byl 1.1. krátce po šesté ráno. A kdo by nás vezl na Silvestra v noci na letiště? Jen tak mezi námi, horší den, než Nový rok na cestování neexistuje. Letěli jsme tento den zas jen proto, že nebyla jiná možnost. Dle manželových víz jsme mohli vstoupit do USA nejdříve 1.1. 2009 a 2.1. 2009 se měl hlásit v práci.

Neznají Cimrmana ani Maxipsa Fíka nebo Majora Zemana. Ale jsou tu. Půjčí vajíčko nebo hrst bazalky. Na hřišti vždycky někdo má náplast, vlhký ubrousek, svačinu, zajímavou hračku, telefon, náhradní oblečení, nočník. Když je manžel padesát kilometrů daleko a jedno dítě s zmítá v horečkách, můžu to zdravé odložit u sousedů a uhánět na pohotovost. Občas spolu vyrazíme na večeři, teď plánujeme obsadit na dvě hodiny kosmetický salon a pokecat během zkrášlovacích procedur. Pořádáme vánoční a velikonoční besídky, narozeninové oslavy, oslavy 4. července, scházíme se u někoho doma - či se jen tak prostě sejdeme náhodně před barákem.

Pred casem jsem dostala tenhle krásný mail, a protoze se mi velmi líbil a neznám autora, dovoluji si ho otisknout a venovat vsem maminkám na celém svete . 

Opravdu nejde o žádnou složitou historii. Jen o pěkný nedělní rodinný výlet uprostřed mongolského babího léta do skanzenu "jako ze 13. století". A taky o mé dočasné rozloučení s Mongolskem.

Přemýšlet každou sobotu, kam vyrazit, aby děti vylítaly alespoň část své bezbřehé energie, je občas náročné i v Česku, natož v Mongolsku. Ulánbátar nepřipadá v úvahu - pro mrňata tu není v podstatě nic. Takže zbývají vyjížďky za město ve vzdálenosti od 50 do 200 kilometrů. Upřesním-li to časově, je třeba si rezervovat 2 až 5 hodin na přesuny.

Tak ten dnešní deníček nebude vůbec o Japonsku, i když vlastně...hodně s ním souvisí. Kromě jiných zkušeností mi Japonsko dalo 3x poznat, jak sladce chutná těhotenství. To první v roce 2005 skončilo v prvním trimestru, z druhého se mi v roce 2007 narodil můj anděl s ďáblem v těle Sara Ai a na sklonku téhož roku jsem trošku neplánovaně otěhotněla potřetí. A o tom třetím těhotenství a hlavně jeho konci bude tohle povídání.

Napadlo mě to rychle sepsat, když jsem viděla deníček od Ed... hlavně jako motivaci pro Lindu a Andrejku, s tím, že BUDE LÍP.

Takže - jak to u nás vypadá? Trošku se to liší podle dne v týdnu, takže dám dva takové příklady:

Napadlo mě to rychle sepsat, když jsem viděla deníček od Ed... hlavně jako motivaci pro Lindu a Andrejku, s tím, že BUDE LÍP.

Takže - jak to u nás vypadá? Trošku se to liší podle dne v týdnu, takže dám dva takové příklady:

Asi vetsina lidi uz vi o cinske politice jednoho ditete, jejiz ucelem bylo zabranit populacni explozi. Jeji problematicke, ne-li tragicke dusledky se uz v Cine projevuji a myslim, ze zpusobi hodne zavazne problemy. Az donedavna jsem ale nevedela, ze take Singapur nasadil uz v 70. letech natlakove prostredky k rizenemu snizovani poctu deti. Zafungovaly bleskovou rychlosti a Singapur se dodnes marne snazi jejich dusledky zvratit.