Zhruba někdy od těhotenství s Vaškem jsem měla paní na úklid. Byla skvělá. Stála za všechny peníze, co jsem jí kdy dala. Uklízela u nás dlouho, už věděla, co a jak... Pak se to nějak zvrtlo a s paní jsem spolupráci ukončila. Přestala dobře uklízet a byly i nějaké další problémy...

Propadla jsem panice. Pak jsem potkala novou úklidovou paní...

pořád si říkám, jestli má smysl ti psát přiznám, ať má nebo nemá, udělám to.

Uznávám, na seznam přání je trošku pozdě, na svou obhajobu píšu, že do teď prostě nebyl čas. A kdybys chtěl vědět proč, tak ti to napíšu. Kdybys to vědět nechtěl, máš smůlu, nějak se s tím jistě vyrovnáš.

Leden 2010

Pamatuju si, jak napjatě jsem očekávala narození svého prvního syna. Jak po porodu skoro všechno bylo jiné. I já. A všichni v okolí z toho byli na větvi. Najednou nevěděli, jak se ke mně chovat. Co by mi tak mohlo pomoct. Celé šestinedělí jsem si připadala jak na ostrově. Všichni a všechno byli daleko, za vodou. A já se v tom plácala, příliš hrdá na to, abych si řekla o cokoliv, natož o pomoc. Přitom by mě potěšily naprosté maličkosti.

Pro ty, kteří máte v okolí novopečené maminky - všezvládající Robinsonky, dávám k dobru seznam drobností, kterými opravdu pomůžete. Tak tedy čím potěšíte maminku v šestinedělí.

Ne. Fakt jsem je nikomu nedala. Ani nikam neodjeli. :-) Valuška váží 22 kilo a Vašík 18. Dohromady celých 40 kilo, které aktuálně chybí mojí postavě... Teda vlastně vůbec nechybí!!! :-)

Dostala jsem spoustu mailů, soukromých zpráv a vzkazů, jak to dělám? Po pravdě nevím, kdybych věděla, řekla bych. A kdybych nějak dokázala popsat, zdokumentovat a předat to "cvaknutí", ke kterému dojde v hlavě, byla bych odporně bohatá a lidstvo by vyřešilo problém s obezitou.

Pokusím se poctivě vypsat, jak to šlo a stále jde... 

Rodičovská dovolená bývá obvykle jedním z nejkrásnějších, ale zároveň nejtěžších období života. Vychutnáváme si čas, který věnujeme milovaným dětem a víme, že jsou to chvíle, na které budeme do konce života s láskou vzpomínat - první úsměvy, první slova, první krůčky... Rodičovská dovolená je však i obtížné období, ve kterém odsouváme vlastní životy, ambice, zájmy a pracovní plány na druhou kolej. Tato etapa však jednou skončí a vy se budete vracet zpět do práce. Rázem již nebude nikdy vše tak, jak bývalo. Návod na to, jak se na tento složitý přechod přichystat pro vás připravil specializovaný kariérní portál pro maminky - mámavpráci.cz.

Dostala jsem chuť napsat zase (asi i po letech?) deníček pro vícedětné maminky... Inspirovala mě k tomu příhoda, která se stala minulý týden na koupališti...

Moje maminka byla právě v módu pro-nejlepší-babičku-na-světě-nic-není-problém, takže se rozhodla vydat se na koupaliště se 4V. Mírně jsem zavrávorala a radši se nabídla jako doprovod... Pominu, že moje maminka v 61 letech považovala za nutné ukázat Vojtovi a Valče jak se jezdí na klouzačce po břiše... Myslím, že ten obraz by měl nějaký režisér rozhodně zpracovat a dalo by se to pak používat jako lék proti trudomyslnosti... ;-) 

Dobrý den, prožívala jsem asi poslední 3/4 rok takové opravdu náročné období. Občas jsem jej zaznamenala v básni. To období bylo vlastně takové "praní se ve mně" o tom, co je to být dobrou matkou, jak fungovat mezi ostatními ženami a jak skloubit náročnou práci, která mě baví, s výchovou dětí (3 a 5 let) a přitom mít nějaké kamarádky, které dovedou pochopit, že mezi nimi může fungovat jako dobrá matka i de facto špičková manažerka. Jsem zvědavá, jaké budete mít z básniček pocity Vy. R

DEODUŠI

Uklidila jsem si v duši

Teď byt, ať mu to taky sluší

Ven vytáhnu už bez boje

Kašlu na všechny prostoje

Dotkla jsem se totiž blaha

Sama sobě jsem si drahá!

V současné době procházím zvláštní fází ve vztahu s manželem. Tyto okolnosti mě dovedly k zamyšlení, jak vnímám skutečnou lásku...

Skutečná láska pro mě představuje zejména SVOBODU... svobodu konání, svobodu myšlení, zkrátka svobodu ve všem, co vnímám a dělám.

Došlo mi, že jedině tehdy pokud se sama cítím ve vztahu volná a svobodná, dokážu také partnera vnímat jako celistvou bytost s určitými potřebami, vlastnostmi... je to prostě originál a tak ho také chci vnímat.

Už dlouhou dobu si lámu hlavu nad tím, kdy pracující matka má čas na některé věci. Třeba:
- dojít na pobočku pojišťovny změnit pojistnou smlouvu na životko
- dojít do obchodu nechat potvrdit záruční list myčky, která se v záruce rozbila a opravář ho jistě bude chtít
- následně objednat opravu
- a ještě k tomu pak být v určenou hodinu doma
- zavolat do servisu a objednat auto na opravu, tak, aby termín nekolidoval s odvozem dětí do a z institucí
- odvést auto do servisu a vyzvednout ho
- jít na schůzku s učitelkou, kterou učitelka požaduje
- o třídních schůzkách v doprovodu batolete ani nemluvím
- a chození na poštu pro dopisy? Nemožné.

Potřebuji bod Nula. Něco, od čeho se odrazím. Něco, k čemu můžu směřovat. Něco, co je dosažitelné. Bod Nula  uklizený byt. A proto mám paní na úklid. :-)  Toto je vyvažovací článek k Zrušila jsem paní na úklid, aneb i když to není dokonalé, proč ji potřebuji.

Tak jsem se rozhodla s Vami podelit o muj nejnovejsi zazitek - zrusila jsem pani na uklid.

Pro Ester, Hvězdu, která k nám přišla, když nám bylo smutno, přestála s námi všechny změny ve zdraví a narodila se z kraje podzimu na prahu našeho nového žití...

Moje třetí těhotenství začalo měsíc po tom, co mi umřel táta. Všechno bylo ještě tak bolavé, budoucnost nejasná, ale radost převeliká, možná o to větší. Vždyť přece těhotná bývám radostná a spokojená, rodím snadno a rychle, doma už to umíme, tak co bychom se trápili.

Moje třetí těhotenství bylo úplně jiné než ta dvě předchozí a nejvíc mě naučilo. Byla jsem unavená a neustále prochladlá,  nevrlá, nedůtklivá. Všechno mě štvalo... Boje s gynekology o testy a odběry, se systémem, který mi neumožnuje využít služby, jaké uznám, a nutí mi to, co nepotřebuji, vše mě strašlivě vyčerpávalo. Ale PA byla fajn, setkání s ní mi dodávala sílu. A taky jóga.

Když jsem byla malá, snažila jsem se každé ráno vstávat pravou nohou. Když jsem totiž měla mizerný den, rodiče mi tvrdili, že jsem určitě musela vstávat levou nohou. Dotknout se špičkou pravé nohy podlahy byla jakási záruka šťastně prožitého dne. Ne vždy to fungovalo. Obvykle jsem hledala chybu hlavně v sobě a proto si dodnes pletu levou a pravou stranu :-). Ale pocit, že pokud ráno začne krásně, tak celý den proběhne v pohodě, ten pocit ve mně zůstal.

Ahoj Jasminky,

musela jsem zalovit v pameti me i BC abych se dopatrala cisla posledniho denicku  A protoze bych moc rada vedela, jak jste na tom, oprasuji a moc doufam, ze napisete, jak rostou briska (Abio?), miminka (Sarah), batolata a ditata a jak se vam proste dari!

Ze nas bude v Srpnu o jednoho vic se k vam uz asi doneslo  A pokud nedoneslo, tak to je od nas asi nejvetsi novinka  a hrde tudiz hlasim svetu, ze G5 si k nam preci jen cestu naslo (planovane!) a ja jsem cestnou majitelkou tehu pupku v 9tt.

Děti nejsou šťastné, když nemají co ignorovat. Proto byli stvořeni rodiče.

Nejsem ideální matka. Občas na své děti zařvu. Mám za sebou i dny, kdy jsem s nimi patrně ani jinak nemluvila. Vždycky, když vypěním, snažím se najít dostatek odvahy, abych se jim omluvila. Totéž čekám od nich, tak mi to přijde fér. Přesto bych byla raději, kdybych tak často neztrácela nervy.

Milé spolukafařky, donutily jste mě k nemožnému a to napsat tento deníček, ale bylo vás tolik, které jste si psaly o radu, že jsem se do toho musela vrhnout. Ještě než začnete číst následující stránky, tak se moc omlouvám, protože nevládnu slovem, jako některé z vás, tak snad to bude ke čtení.

Všechno zlé je prý k něčemu dobré. Konec jedné politické diskuse mnoho lidí nepovažuje něco zlého a bezpochyby oprávněně. Pro mě je to smutná záležitost, ale je fakt, že mi velice otevřel oči. Chápu zas něco víc o ženách a chápu zas o něco víc, proč je jich v politice tak málo. A do skládačky české společnosti a politiky mi zas zapadl jeden kousek.

Jako dítě jsem byla vychovávaná k tomu, že mám poslouchat, respektovat autority a snažit se nebýt moc nápadná, abych se někde nedostala do problémů. Řídila jsem se tímto poučením mnoho let. Až do chvíle, kdy jsem paradoxně právě díky tomu, že jsem byla příliš poslušná, dostala do problémů nejen sebe, ale i toho, koho jsem byla připravená milovat a chránit. Svoje dítě.

První porod mě nechal zjizvenou na těle (to se naštěstí hojí dobře) i na duši (ta se léčila hodně dlouho). Moje poslušnost a hluboce zakořeněná potřeba všem vyhovět a všem se zavděčit nás s mou dcerou oddělila v nejdůležitějších hodinách a dnech po porodu, v době, kdy je tolik potřeba, aby miminko cítilo bezpečí náruče svojí mámy.