Asi tady kvůli mně bude viset na první stránce nějaký blábol, ale řekla jsem si, že to stojí za pokus a třeba se nás sejde víc. Budu moc ráda, když o sobě dáte vědět nebo se aspoň tak na dálku pozdravíme. ;o)
marně hledám v diskusi někoho "nového", s kým bych se mohla podělit o své "zážitky" ze snažení. Zrovna dneska bych to potřebovala jako sůl, protože jsem před 14 dny na svém prvním trasferu embryjka (metoda IVM, ze 6 vajíček vhodné pro transfer pouze jedno) a dneska mi z krve potvrdili, že to neklaplo. Včera večer poté, co se mi na testu objevila jedna čárka, jsem to samozřejmě obrečela jako želva a dneska v práci měla krásně napuchlé oči, ale co se dá dělat.
Takže protože nám deníček pomalu skomírá a příspěvky za léto se dají pomalu počítat na prstech, tak se pokusím o malé oživení. Třeba se taky ozvete, jak jste se měli o prázdninách a co vám přineslo září :)
Naše dovolená není ničím extra význačná, prostě jsme jen jeli autem do Chorvatska do malého letoviska Banjole u Puly na Istrijském poloostrově. Ale přesto to pro nás výjimečné bylo. Pro děti to bylo poprvé co byly u moře, a já nebyla u moře snad 10let (a to navíc tenkrát jen s expřítelem v rámci batůžkaření, jinak naposled na klasické dovolené s mámou, když mi bylo 12), muž na tom byl tak nějak podobně. Už dávno jsme ani neměli platné pasy.
Už je to tadýýýýýýý!!! Jsem na WC a celá rozradostněná vytahuju ze skříňky nad WC vložky. Směju se sama sobě, jakou radost mám z MS. Z té potfory, která mě za těch posledních 8 let, co se skoro nonstop snažíme o miminko, znovu a znovu navštěvuje, přestože je nevítaná, nezvaná a proklínaná. Pravda, jsem jí vděčná, že si za tu dobu snažení vzala 4x dovolenou, i když 2x jen velmi krátce, vrátila se příliš brzy... ale pak následovala 2x dlouhá dovolená a za to jí moc děkuji , díky tomu mi teď v ložnici spí 2 nádherní a úžasní chlapečci.
Pod vlivem deníčků o domporodech mi došlo, že jsem nikdy nenapsala slíbený druhý díl toho našeho. Leč čas běží, intenzivní vzpomínky za 7 a půl měsíce blednou a tak z toho bude už jen dodatek, a taky abychom měli nový deníček, protože to je fakt ostuda :) Novorozenec se změnil ve velmi akční 8mi zubatou lezoucí a všude si stoupající tryskomyš. Takřka plně kojený páč nic moc jíst nechce. Asi si hodlá ze všech sil užít maminky a přesvědčit ji, že je fakt poslední. Aneb - ještě bych se ráda někdy v životě vyspala (o tom, že by některé z mých dětí snad mohlo v 7mi měsících spát celou noc, nebo že by se třeba budilo jen jednou si opravdu mohu nechat leda zdát - pokud to vůbec stihnu v pauzách mezi kojením ;) )
Na umělé oplodnění existuje, několik názorů úhlů pohledů a každý tento úhel pohledu, když se podíváme jeho směrem má svou pravdu(y).
První úhel pohledu... je ten, kdy umělé oplodnění je zavrhované, člověk si hraje na boha a zasahuje do něčeho, do čeho by zasahovat neměl. Mnozí, kteří umělé oplodnění tak nějak odsuzují, prohlašují, že děti ze zkumavky jsou jiné, že v jejich početí chyběla láska, že ženy, které se nechají uměle oplodnit jsou jako umíněné děti, které chtějí hračku... atd. Myslím, že nemá cenu tolik se rozepisovat o dalších argumentech, který tento úhel pohledu nabízí a většina z vás ho zná.
Druhý úhel pohledu... patří převážně ženám, které touží po miminku, které by daly nevím co za to, aby otěhotněly a vyvrací názory prvního úhlu pohledu. I tady je to zbytečné rozepisovat... i toto všechno známe.
Jak to vidím já? Co mě k tomuto tématu napadá? (Ne všechno se sem dá zapsat a tak alespoň ve stručnosti)
Byl 27. prosinec 2010, zdánlivě obyčejný, už posváteční den. Ale pro nás to byl jeden z nejšťastnějších dnů v životě, den kdy se dějí zázraky.
Ve 21:55 večer se nám splnil obrovský sen. Sen, ve který jsme už přestávali doufat, že se někdy splní. Ten splněný sen vážil 2930g, měřil 48cm a jmenuje se Barunka :-). A z našeho Mišáka se konečně stal velkej bráška.
Ahojky, rozhodla jsem se napsat si deníček o svém třetím snažení o miminko. Snažit jsme začali v roce 2008, ale pořád se nedařilo, nakonec jsem otěhotněla a čekala dvojčátka, bohužel o dvojčátka jsem přišla, 6týdnů po čištění jsem otěhotněla znovu, ale ani tohle těhotenství neproběhlo bez problémů a já začala rodit ve 25 týdnu, nakonec jsme to spolu zvládli do 33tího týdne a mně se předčasně narodil nádherný chlapeček Honzík a začala dlouhá piplačka. Teď Honzíkovi bude první rok stěhujeme se do většího bytečku a začínáme se snažit o další miminko, snad tentokárt to bude bez potíží. Tak prosím držte palečky.
Mám nějakou psavou náladu (píšu samozřejmě po chvilkách, mezi kojením, přebalováním a tisíci požadavky holčiček, a to je s námi ještě doma muž..) a tak to bude dlouhé, ale nebojte, nakonec se i k tomu porodu dostanu :-D
Tak jsem tu se slíbeným předporodním deníčkem, ale nečekejte nic světoborného ;-) plodovka mi šplouchá intenzivně na mozek a ve světle toho, že holky kolem mě s termínem podobným tomu mému začínají rodit (jen včera to byly dvě, z toho jedna žena od bratrance :-)) se připravuju psychicky na to, že to může být každým dnem. Přesto tento deníček nebude o porodu a chystání na něj, to si schovám až na ten příští, ať to máte se vším všudy :-)
Je to už hodně přes rok, co jsem psala svůj první a zatím jediný deníček neúspěšné snažilky.
Dnes mám vedle sebe už 8. měsíčního raubíře Lukáška a na neúspěšné dny snažení a polykání slz při každé další MS vzpomínám už téměř s úsměvem na rtech..
Vzpomínám na to, kdy jsem denně dělala snad 5 testů a pokaždé sledovala zaschnutou čárku, která tam prostě nebyla
Vzpomínám na jasné příznaky! Bolesti v podbřišku (jasný příchod MS) Nevolnost (vymyšlené) Bolavá prsa (to jsem měla vždycky před MS, ale strašně ráda jsem to spojovala s možným těhu) Pálení žáhy (zřejmě jsem snědla něco ostřejšího) zvýšená citlivost na pachy (vymyšlené) a hlavně// na testu ! (vadná série)
Tak za sebou máme první Vojtův lázeňský pobyt. Nebyla to v žádném případě dovolená, jak mi někteří před odjezdem předesílali, bylo to naopak docela náročný. 28 dní nonstop s naším drakem bylo chvílemi i na mašli, ale přežili jsme...
I když dávám přednost čaji a na kávičku moc nejsem, sem do kavárny chodím moc ráda a téměř každý den. Nejsem moc sdílná, ale nahlížím, čtu a prožívám s vámi vaše radosti i trápení. Ale teď jsem se rozhodla napsat, protože potřebuji od vás poradit, pomoct a povzbudit.
Minulý týden jsme absolvovali další pohovor v centru asistované reprodukce. Bohužel to bylo po druhém neúspěšném IVF. Brzy mi bude 38 let a už sedm let se marně snažíme. Po všech vyšetřeních jsme oba v pořádku, jenomže...
Surinám odeslal(a) následující článek: Tak to máme za sebou!
Ano, ano, vypadá to, že je to vážně za námi a zdárně jsme přežili dvě těhotenství, dva porody a dva první roky našich holčiček.
Už nemáme doma miminko, ale čerstvé batolátko a předškolačku. Další děťátko neplánujeme. Sice raději neříkáme nikdy, ale máme pocit, že už je nás tak akorát a z důvodu pohodlnosti, finančních, ale i zdravotních už prostě další miminko přivolávat nebudeme. Jsme rádi, že jsme to jakžtakž zvládli, jsme štastní a vzhlížíme k lepším zítřkům, ale přesto přezevšechno se mi lesnout oči a jímá mě pocit nostalgie až lítosti.
Ahojky, ani nevím jak začít. Chtěla bych Vám napsat pár soukromých vět o našem neúspěšném snažení. Moc jsem si vždy přála miminko. Ale nejprve jsem chtěla pořádného chlapa, abychom vyrůstali jako rodina. Po čase jsem našla "svou velkou lásku" Dost dlouho jsme se snažili o miminko. Nešlo to :-( Doktorka mi stále dávala nějaké prášky nebo píchala Agolutin. Měla jsem nepravidelnou MS. Byla jsem dost nervozní. Připadala jsem si k ničemu. Nakonec jsem se rozvedla.
Ták původně jsem chtěla psát o čemsi jiném (ale třeba se časem dostane i na ten slibovaný sebestředný megakomentář :-)), ale bylo by to nadlouho, a já jsem zjistila, že moc času nemám, ale když jsem slíbila deníček, tak abyste nečekaly dlouho. Tak to bude jen takový krátký odlehčovací :-)
Tak koukám po dlouhé době na Miss. Asi nejsem sama, ono co taky dělat, když manžel hraje counterstrike, děcka spí, a já se nudím sama v obýváku, čokoláda sežraná&&.
Peťko už vyše hodinky
spinká. Ležala som pri ňom asi štyridsať minút, ale nepodarilo sami zaspať. Tak som sa rozhodla, že
tentorazčas, ktorý obyčajne venujem
obedňajšiemu spánku, strávim zmysluplnejšie a napíšem Vám, čo už dlhšie
odkladám Len zrazu neviem ako
začať.Prejdem teda rovno k veci.
A pretože môj Peťko má v mene číslo 5, bude tých vecí, s ktorými
sa Vám chcem priznať, presne päť.Aspoň
to nebude dlhý denníček (kto by to čítal) :-)
Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.
, díky tomu mi teď v ložnici spí 2 nádherní a úžasní chlapečci.
