Dost často jsem slýchala, že dcery si obtočí tátu kolem prstu... Zejména když byly holky ještě v břiše a někdo se dozvěděl, že čekme holčičku, tak v 60% případů to komentoval nějak v tom smyslu, že to budou tátovy holčičky... :-)

Valuška je samozřejmě tátova holka, ale neumí to. :-) Prostě tam tu bezbrannou květinku, co potřebuje zachránit od mužného otce (později partnera) nemá... V některých situacích jí pozoruju a v duchu si říkám: "Holka, stačilo by ti takhle malinko a udělal by všechno co chceš..." Ale ona to prostě neudělá, není to její styl. :-) Je přímá, se všemi důsledky a nějaký ženský kličky jsou jí šumák...

Mám dvě dcery. A každá je tak jiná! Aktuálně mě to úplně dostává... :-)

Když se po Vojtovi narodila Valuška, těšila jsem se na holčičí hračky... Valu si to udělala po svém a pohrdla panenkami a spol. a orientovala se na faunu. Máme spoustu zvířat, větší stádo Schleich koní, vodítko, přepravku, různé domečky... Kuchyňku jsme měli tak maximálně na písku, kde si s ní hrál Vojta... ;-)

Milá paní učitelko mého syna,

dneska byly třídní schůzky. Moje děti jsou od září na nové škole a tak to byly v dané instituci moje první. Nemůžu jinak a prostě musím vám napsat - jste pro mě zjevením, velmi milým, které mi dává naději, že naše školství na tom není tak špatně, jak se někdy proslýchá.

Cesta za deťmi bola, kľukatá. Tešili sme sa, plakali sme ale nakoniec sme sa dočkali 2 zdravých detí. Cieľ splnený. Cieľ splnený? A preto, že to nebolo jednoduché som bola presvedčená o tom, že len tak tehotná nebudem ;o)

Konečne prišiel večer, deti spia, v peci horí oheň. Manžel vyťahuje fľašu červeného, plánujeme ďaľší deň. Je nám spolu dobre.

Mám divného tušáka. Vyzerá to tak, že som si to zle zrátala. MS má prísť až o týždeň. Červík mi vŕta v hlave... alebo v delohe ;o)?

Pomoc, haluška... nechápem, ako...? Ako to poviem mužovi?

On the road again...

Jo! Tak přesně tak si připadám... Furt on the road, a s lumpama... Na rozdíl od Tomáše Kluse nemyslím lumpama politiky, ale svoje milované potomstvo...

Každý večer toužím po tom, aby mě někdo pochválil, že jsem přežila další den... Nejen, že mě skoro nikdo nepochválí, ale navíc jsem ještě nucena rozmyslet si logistiku dne následujícího...

Já ho chci a chci a chci a chci!!! Chci mít doma zaujatce pro příběhy, co noří nos do knížek... Co se nemůže dočkat, až bude mít svoje splněno a zaleze někam, s napínavým románem... Co si bude v noci svítit pod polštářem baterkou, protože nutně musí vědět, jak ta knížka dopadne... :-) Prostě chci, aby moje děti zažívaly všechno to, co jsem v dětství zažívala já. 

Posledních několik týdnů (měsíců?) se u nás táhne ve znamení vysvětlování, že je nás doma docela dost a že práce, co tu je, se sama neudělá a je třeba si ji nějak rozdělit. Naše děti (Vojta a Valča) totiž došly k závěru, že rodiče (resp. dospělí) maj děsně prima lehkej a pohodlnej život a zejména nemusí chodit spát ve 20 hodin a můžou se celé večery koukat na filmy a pařit Wii :-)

Můj muž pak dostal nečekaný nápad - oznámil Vojtovi a Valu, že jeden (sobotní) večer budou tedy oni jako rodiče a my budeme děti...

Strašně jsme si to užili.

Nedávno jsem potkala paní sekretářku z Káčiny školy, nadšenou to kačerku s úlovky v řádu tisíců a jak jsme se tak spolu bavily, překvapila mne informace, že nevlastní auto a všechny keše zdolávají vlaky, autobusy, pěšky a na kolech. Když o tom tak přemýšlím, jsou to asi jediní lidé bez auta, které znám. Taky jsem přemýšlela, jestli bych se bez auta obešla já. Asi ne.

Tů, tů, tů ---- tů, tů, tů --- tů, tů, tů:

112: Tísňová linka, jak vám můžeme pomoci?

Já: Dobrý den, potřebuji okamžitou pomoc při resuscitaci...

112: Co se přesně děje?

Přestože většina květníčkovských předškoláčků už má zápis za sebou, napíšu pro zajímavost, jaké úkoly plnily děti při zápisu u nás. Zn.: nového deníčku je již třeba.

Moje milá Julinko a Honzíku,

je krásná teplá italská noc, venku svítí hvězdy za doprovodu zpěvu cikád a vůně levandule a rozmariny, právě jste usnuli a pomalu oddechujete, dnes vám jsou tři roky a já bych vám tak moc ráda vyprávěla, jak jste se narodili a jak je s vámi život skvělý, jak má smysl a jak je zábavný, jak jste to nejkrásnější a nejdůležitější, co nás s vašim italským taťkou kdy potkalo, o slastech a strastech těhotenství a mateřství s vámi nádhernými čéško-italskými dvojčátky, manželem Italem a životě v Itálii.

Mno, jen doklepu nadpis a už tu zoufale okusuju tužku. Bakelitová myš ani klávesnice mě k ohryzu nelákají, to už bych pak mohla klidně ožužlávat vietnamské vánoční ozdoby nebo olizovat ty pitomé svíčičky, co mi tu přitrouble blikají v okně. Když si ale vzpomenu, jak jsem se lízla loni na Silvestra, přitroublá jsem byla taky dost, ještě teď se tu chechtám. To byla jízda... no, ehm, to jsem trochu odbočila... zpátky k tématu... takže...

Spíše bych to celé měla nazvat "každoroční seznam zoufalých pokusů o životní nápravu", přeci jen toto slovní spojení lépe odráží situaci. Jsou jisté evergreeny, které se mezi mými novoročními předsevzetími objevují se železnou pravidelností a s ještě větší vervou jsou pak porušovány ve chvílích zcela nezávislých na mé vůli a zákeřně zinscenovaných mými nejbližšími.

Díky diskuzi na BC, jsem objevila odkaz na mimibazar, kde byl návod na výrobu těchto stromečků. Hrozně se mi to zalíbilo a tak sem zkusila udělat všechny možné varianty, takže doma máme teď přestromečkováno :) Chtěli ste nový deníček, takže sepíšu návod i vám :-)

Vždycky jsem toužila po harmonickém manželství, úplně jiném, než měli naši. Tak ho tedy mám. :-) (Ale víme, co všechno mě to stojí?!)

Když jsem byla malá, měla jsem pocit, že naši spoustu věcí komplikují, že kdyby byli tolerantnější a ochotnější, spoustu věcí by bylo mnohem jednodušších... Postupem času zjišťuju, že někdy to prostě tolerantně a ochotně nejde. :-)

Protože jsme se nedávno z jedné dovolené se spoustou dětí vrátili a na druhé dovolené s menší spoustou dětí jsme, napíšu o tom, jakým hrám jsme se s dětmi anebo děti samy, věnovali.

Přijela k nám kamarádka... Jak už to tak bývá, přivezla každému dítěti nějakou maličkost. Violce hračku, Vojtovi lítací talíř do bazénu, Vašíkovi bublifuk a Valušce.... Valušce víle přivezla pytlík pro víly. Tedy prostě takový sáček na různé vílí potřebnosti... Na krabičce byl obrázek... Nádherný saténový sáček zdobený květy, flitry, korálky, látkovými kytičkami... Víla jásala. Krabici rozbalila a jásala ještě víc, zatímco moje nálada prudce klesala - to nebyl žádnej vílí sáček - to byla kreativní sada na výrobu toho sáčku... Uáááááááááááá! :-)

Před rokem jsme koupili zahrádku v zahrádkářské kolonii kousek od Kladna, cca 3,5 km od našeho paneláku...

Porod je ženské téma... Sejde-li se skupina žen v produktivním věku, tak se řeč vždycky stočí na porody... :-) (O čem se bavěj chlapi, když už není vojna mi není docela jasné, ale nepátrám po tom...)

Ženy v příbězích o porodech a těhotenstvích souzní... Rozumí si, je to pro ně důvěrně známé a kdo nezažil, nepochopí. Stejně tak chápou ženy i trable doby předporodní - rozumějte - pohybovat se v podstatě skoro nejde, snažíte se moc nepozorovat (ale to taky moc nejde), zařizujete hodně věcí, do toho po vás pořád někdo (zbytek rodiny) něco nepodstatného chce (večeři, čisté prádlo, číslo do banky, podepsat úkoly). Nechápavě na ně zíráte a v duchu si říkáte: "Proč nejdete na chvíli někam do háje, já chci být sama a v klidu a přemýšlet o úplně jiných věcech."

Muži dobu předporodní na vlastní kůži nezažijí a docela chápu, že zprostředkovaně je to většinou dost k uzoufání. Vaše obvykle normální žena se chová úplně nepředvídatelně, skoro, aby se jeden bál přijít z práce domů, co zase bude...

Mám doma muže tři. A dobu předporodní prožívá každý z nich úplně jinak.