Ani další těhotenství se neobešlo bez komplikací. V 7.tt krvácení, ve 12.tt jsem se do nemocnice prozvracela. Ve 22.tt odchod hlenové zátky, kontrakce, hrozící potrat... Bohužel ve 28.tt jsem začala slabě krvácet a měla jsem znovu kontrakce, takže zpátky do nemocnice, kde jsem zůstala až do 35.tt na lůžku s nohama nahoru a na infuzích. Pak mě pustili domů, ale v sobotu jsem se vrátila, tentokrát s preklampsií.

Věnováno ke křestu knihy Kouzelná zahrada od Alenky Vorlíčkové

Již početí je ve většině případů spojeno s láskyplnými doteky rodičů. Vývoj miminka v bříšku maminky je doprovázen jemným houpavým hlazením plodové vody, sotva znatelnými doteky chloupků pokrývajícími celé jeho tělíčko, doteky vlastními i doteky pupeční šňůrou a doteky děložní stěny, které jsou s blížícím se porodem stále silnější . Až přijde ten správný okamžik, dítě dá signál a za vydatné pomoci děložních stahů vpluje z bezpečí dělohy do bezpečné náruče maminky, rodičů. Tak nějak to příroda zamýšlí.

Naše cesta k vytouženému miminku začala po svatbě roku 2004. Snažili jsme se skoro 4 roky než nám došlo, že asi něco není dobře, a že je potřeba tuto otázku řešit přímo s odborníky v CARu. První návštěva CAR proběhla v lednu 2008 (centrum asistované reprodukce) s tím, že se konečně dovíme, proč nám nejde normální cestou počít potomka. Tzn. vyšetření partnerova spermia, vyšetření hormonálního profilu u mě, urologické vyšetření partnera, a pak se čekalo na výsledky, mezi tím nám doktoři stihli udělat narychlo IUI, byla jsem 26dc.

Už je to více než dva a půl roku, co znám Baby-cafe a co se nám narodila Evička. Tak mě napadá, že možná i právě proto se tak brzy narodila, abych poznala tu spoustu skvělých lidiček, to území pohody, klidu a bezpečí. Přesně tak se mezi nimi totiž cítím. Věřím, že ne každý má stejné zkušenosti, možná se někdo ocitl zrovna v nesprávnou chvilku na, pro něho, nesprávném místě. Já měla tenkrát štěstí a mnohokrát za to děkuji, protože to velmi ovlivnilo můj další život v tom pozitivním slova smyslu.

Poprvé jsem byla těhotná v roce 2001 - po inseminaci. Bohužel jsem ale ve 21. týdnu potratila (taky dvojčátka) pro nedostatečnost čípku. Následovala pauza půl roku, a pak několik neúspěšných inseminací, 1xIVF, transfer zamražených embryí. Stále nic. Začali jsme to pomalu vzdávat. Zažádali jsme si i o adopci. V červnu 2004 následovala další IUI+DIPI... a zadařilo se. Dokonce se objevila srdíčka tři.

Vzhledem k tomu, že se náš Kamilek - Křemílek stal populární na celém Baby-Café a to díky mému snaživému a zoufalému muži, rozhodla jsem se napsat, jak to celé vlastně bylo.