Ahoj Zimňátka,

Od května mám napsaný jeden deníček v šuplíku, přes prázdniny aktuální nebyl a teď dřív než jsem se vzmužila ho najít jsme to skoro všechno probraly :-), ale i tak posouvám Zimňátka, ale nebojte se, že bych se pouštěla do mentorování jak děti učit nebo vytáhla nějakou zaručenou radu, po které ze sebe vysypou do minuty zvučné R, že pak už nikdo není amatééér :-)

    Vím, nejsem žádná spisovatelka :-), ale protože pro mě bylo narození našeho třeťátka naprosto úžasnou událostí, rozhodla jsem se, že se o to s vámi podělím.

   Vloni na jaře bylo našim dvěma holčičkám 1 rok a 3 roky a my se s manželem rozhodli, že si splníme  sen a podíváme se v září na pár dní do Paříže. Začátkem září všechno klaplo a my prožili několik nádherných dní ve dvou, zatímco naše holky utužovaly vztahy s babičkou a dědou.
   A v té krásné Paříži jsme se rozhodli, že ještě jednou rozšíříme naší rodinu. Hned další měsic bylo naše přání vyslyšeno a já našla dvě //.

Ahoj  Špuntice, Špuntíci a milí příznivci naši!

Chtěla jsem dnes poslat komentář k minulému deníčku a naprosto se zhrozila, že do něj přispíváme více než měsíc. Je znát, že s věkem našich dětí to s námi nebude lepší. Ovšem nezoufejme. Do puberty to nějak překlepeme a pak se tu budeme scházet naprosto instinktivně.

Jelikož se blíží den D a náš deníček je už hodně zapadlý, tak píšu nový, abychom měli kam psát zážitky našich jarňátek z prvních školních dnů.

Chvíli jsem přemýšlela, že vezmu deníček ze svého minulého porodu a vyměním Haničku za Marušku a je to. Ale nebylo by to úplně fér, byť podobností je hodně.

Začnu tedy od začátku. Na tom, že chceme mít tři děti, jsme se před časem domluvili s manželem snadno. Kdy bude to třetí, už pak jen záleželo na mne, až řeknu, že se cítím. Asi rok jsem řešila svoje záda, pak i celé tělo, až jsem si řekla, že to nikam nevede, to bych se taky nemusela dočkat. Takže záhy se zadařilo a loni na podzim jsem otěhotněla. Těhotenství probíhalo v zásadě dobře, kromě zjištění, že v pupečníku jsou jen dvě cévy místo tří, se nic významně odlišného neobjevilo. Nicméně tato skutečnost mě stále držela v pohotovosti, protože já přece chci zase rodit doma! Moje PA byla jedna z prvních, které o našem námořňátku věděli, takže i ona se zapojila do podrobného hledání informací, co to všechno může znamenat. V jednu chvíli jsem byla ve stádiu, rodím doma anebo v Praze v Motole, tam jsou na srdeční vady nachystaní, něco mezitím jsem vnitřně odmítala. Byť jsem si vědoma, že když by to na doma nebylo, nebo se to nevyvíjelo jak má, tak samozřejmě skončím nejspíš v nejbližší porodnici a budu ráda. Nicméně po celou dobu těhotenství se žádným vyšetřením přítomnost nějaké srdeční vady nebo anomálie neprokázalo, ani přes mé neustálé dotěrné dotazování nikdo z lékařů - asi čtyř různých- nepovažoval za potřebné ani vyšetření v Motole. Takže přípravy na porod doma byly v plném proudu.

Je to téměř přesně rok, co jsem psala článek o tom, jak mě tehdy můj dvoutýdenní syn vycvičil a navedl na mimoplenkové vylučování. V té době jsem byla prošpikovaná hormony poporodní euforie a každé hovínko odchycené do umyvadla pro mně bylo pokladem přiměřeným hroudě zlata v sítě zlatokopa. Od té doby se lecos změnilo. Hroudy zlata trošku ztratily svůj lesk a zevšedněly, ale i tak je toto téma pro mě důvodem k radosti, juchání a prožívání mateřské pýchy. Kdo by to byl řekl...

Když se Verunka narodila, jásali jsme s mužem na porodním sále, jaké je to neobyčejně krásné a  tlusté dítě. Personál se na nás díval jak na šílence, protože Verunka měla na 40tt podměrečných 2,67 kg a 45 cm. Jinak byla ale zcela zdravá, okouzlující a vlasatá.-) Vzhledem k tomu, že její v té době 3,5letá naprosto zdravá a dobře rostlá sestra Kačenka měla při narození v 40tt jen 2,28 kg a 46 cm, přišly nám porodní míry naší druhorozené přímo krásné.

V sobotu 17.7. balíme, odpoledne posílám manžela spát, ať může v nocí řídit. Děcka taky usínají. Večer po desáté vyrážíme. Prší. V Rakousku nás čeká pár odporných slejváků s kroupama - není vidět na cestu, jedeme krokem. Kolem půlnoci děti usínají, ale Iva se za dvě hodiny probouzí. A moc se jí líbí koukat na světýlka a cedule. Kolem páté ranní děláme větší přestávku před Zadarem. Dále řídím já, po nové dálnici se jede krásně. Ve Splitu se domlouváme, že pojedeme dál po pobřeží a budeme se snažit najít ubytování. Jedeme až za Makarskou, cestou se dvakrát koupeme. Nakonec se vracíme ke Splitu, volíme apartmán přímo na pláži, s velkou terasou poskytující dostatek stínu.

Jak začít?

Mám skoro čerstvě třetí dítě, mám Marušku, vytouženou holčičku, mám dva nádherný kluky, raubíře Adámka a Ondráška, mám skvělého manžela, co víc si přát? Asi je to divné, ale já chci ještě další dítě. Někomu to může přijít jako bláznovství, ale já to tak cítím. Po porodu Marušky, jsem se zapřísáhla, že to je naposled, to jsem u druhorozenýho neuděla, teď jo. Jenže...

Na první Tomíkovu dovču jsme vyrazili s Matýskem, babi a dědou do Bulharska. Místo bylo víceméně jasné už dlouho dopředu, protože daný hotel viděl Mat v katalogu už loni i předloni a moc tam chtěl jet. Hlavně kvůli fotkám vodních atrakcí v hotelovém bazénu. I nám se podle katalogu hotel zamlouval, tak jsem ještě pročetla recenze, které se pohybovaly od naprosté spokojenosti po naprostou nespokojenost,  a  objednali jsme hotel Kotva na Slunečním pobřeží. 

Ahoj špuntíci

Tak tu sedím v práci, mokrá až niekde, od tepla sa mi parí z hlavy a keďže sa mi nič "normálneho" robiť nechce, tak klikám na baby-café a nikto proste nepíšete. Niežeby som Vás teda nechápala, ale povedala som si, že keď nás hodím na prvú stránku, tak to možno niekoho  priláka:-))

Takže jeden prázdninový denníček:-)). Nebudem písať veľa, ja len nadhodím dovolenkové téma a písať budete vy:-)

Jak začít....? Všechny už víte, že na miminko jsme si docela počkali. Je zvláštní, že po smutné události se nám zadařilo téměř přesně na rok /termín u dvojčat jsem měla cca 21.06/, takže by se dalo říct "Do roka a do dne" :o)))))) Od začátku těhotenství jsem si docela "užívala". Nejdřív zvracení od rána dovečera až do 4 měsíce, pak následovaly stydké kosti, kdy každý krok byl pro mě opravdu utrpením /boky jsem si stahovala páskem/, no a samozřejmě diagnóza od gynekologa + doporučení na amniocentézu.

Ahoj holky,

včera večer jsem usínala a hlavou mi běželo spoustu věcí, no hlavně jsem si říkala, že jsem se vám dlouho neozvala, nedala vědět, jak se máme a tak vůbec.

Jedno gesto ruky. Zavírání a otevírání prstů ve svižném rytmu se zdá být obyčejným pohybem, který bezděčně zopakujeme mnohokrát za den a sám o sobě nic neznamená. Jinak tomu je, když takto ručičkou pumpuje můj desetiměsíční syn. Máme totiž dohodu, že když bude mít chuť na mlíčko, tak mi to dá tímto znakem najevo.

Pochopil hru na řeč rukou během pár dnů a když poprvé vyzkoušel, jak znak na maminku funguje, tetelili jsem se radostí oba dva. Theo během prvních pár vyznakovaných přicucnutí dělal při pití pauzy vyplněné hlasitým smíchem, nadšením v očích a souběžným pumpováním ručičkou, aby bylo jasno, proč a na čí popud se takto k sobě tulíme.

Probíráme tu kde co, ale ty, kvůli kterým jsme se před 5 lety sešly, čím dál tím míň. Ještě tak ty nemoce, problémy se školkou... ale o nich samotných už tolik nepíšeme. Je to logické, moc převratných změn v jejich životě už nenastává (kdeže jsou ty časy prvních krůčků a slůvek). Přesto (nebo právě proto) bych chtěla věnovat tento deníček jen jim a doufám, že se přidáte.

Já sama jsem se s ním, s mým dnešním velkým pomocníkem a přítelem, seznámila někdy v roce 1998 v Ekvádoru. Hned jsme si padli do oka. Jakpak také ne - vyhledávat informace k mé profesi neodmyslitelně patří a ON mi tuhle činnost neuvěřitelně usnadňoval.

Tohle se opravdu nedá napsat v několika větách...

Přemýšlím, kde mám začít, je toho za posledních 12dnů nějak moc ... porodem, nebo až narozením? Tolik se toho událo v každé té malé životní kapitolce a všechno na sebe navazuje... Začnu tedy plánováním. To se tak v létě sejdete s kamarádkami, které vám vtlačí do hlavy intenzivní myšlenku na další miminko. Ne že bych o něm nepřemýšlela, ale věděla jsem, že manžel se o mě bojí, nechce, abych byla zase těhotná. Já si to přála moc. Od té doby byla ovšem myšlenka na rostoucí bříško silnější. 26.10. se podařilo na první pokus po vysazení HA a já za deset dnů objímala manžela s pozitivním těhutestem. Bude nás pět! Uf. Moje poslední těhotenství! Užiji si ho, jak se patří, vychází to na léto, nikdy jsem neměla bříško v létě, tak moc se těším na pupík, až ho budu ukazovat celému světu, naše miminko, našeho Bedřiška. Pracovní název miminka. On jako fakt bude Bedřišek??... Neee. To je jen pracovní.

Vzhledem k dnešnímu počasí mi přijde neuvěřitelné, když mám napsat, že jsme minulý týden mrzly a mokly v Jeseníkách. V půlce týdne jsem si dokonce ze zoufalství koupila v místním krámku oranžovomodrou apartní zimní čepici, tak zmrzlá jsem byla.

Koukám na metřík, dneska jsem 38+1. Super číslo. Na klíně mám notebook, na sobě netěhotenské oblečení a břicho nikde. Vlastně jo, spinká mi tu vedle v košíku, když se pohne, tak se samo houpe....a já to nějak nemůžu rozdýchat. On ten metřík vlastně ukazuje něco úplně jiného...Váš chlapeček Mareček má 1 týden a 1 den.