baby-cafe.cz

[Inkognito]

Co teď? Jsem vdaná 15 let, máme dva kluky, 2 a 5 let. Občas nám to neklapalo, většinou se ale dá říct, že jsme žili celkem spokojeně. Jsem momentálně přes 5 let na mateřské a brzy se mám vrátit do práce. Manžel občas vyhledával kamarádky, ale nevím, jestli mi byl nevěrný. Nezjišťovala jsem to i když mi ty kamarádky vadily. Teď už nějakou dobu vysedává po večerech u PC, hledá nové kamarádky na TWOO nebo FB. Skoro se spolu nebavíme.Už v zimě jsme měli krizi, přemýšlela jsem, jak vše ukončit. Doma mi s ničím nepomůže. Veškeré nákupy a zařizování dělám sama. Starám se o účty, o děti, o domácnost. Asi klasika, ale chybí mi v tom mužská podpora. S dětma si nehraje, nepochová je, nevezme je na výlet, nikam nejezdíme. Chová se povýšeně. Není to tak dlouho co jsme se strašně pohádali kvůli mojí práci. Chtěla jsem se začít domlouvat, jak to bude potom, až nastoupím a nebudu se moct starat pořád o děti. Křičel na mě, že on živí rodinu, on s nima nebude moct zůstávat doma, když budou nemocní,on je v práci nepostradatelný, od toho jsou matky a už ani nevím co ještě. S brekem jsem s dětma na celý den odjela k našim, ale nic se nevyřešilo. Včera si děti vzala na týden na prázdniny babička. Večer manžel opět seděl u PC a chatoval s nějakýma kamarádkama. Sedla jsem si k němu a chtěla si o tom promluvit. Proč to dělá. Teď už to vím.

S nima si na rozdíl se mnou rozumí. Ony ho chápou. Já jsem jen věčně nespokojená, všude mám bordel, tvrdím, že se o nic nestará, že mi nepomáhá s dětma, peníze mi věčně nestačí, přitom se pořád snaží, aby jich bylo dost. Že nic nemá ze života ani z peněz. Rozejít se nechce. Naučíme se prý vedle sebe žít. Ale je se mnou už jen kvůli dětem.Až prý budu pracovat, bude vše na půl. Hypotéka, inkaso, dá mi peníze na děti. Víc nic. Nevím jak si to představuje. Já z mojí práce přinesu možná 11.000,--. Pokud mě tam vezmou zpátky. Z toho těžko něco poplatím.Nechovám se k němu prý jako manželka. Vytýkám mu, když si po sobě neuklízí, ale on je prostě chlap.

Teď nevím. Chci to vůbec? Máme barák, hypotéku, jsem na mateřské, tudíž skoro bez peněz, závislá na něm. Na vyplacení nemá ani jeden, odejít nechce, já se se dvěma dětma zatím taky nechci vracet k rodičům. Ale nejsem si jistá, že tohle vydržím. Jsem prázdná.

Jediné co vím, že nedokážu žít v jednom baráku s chlapem, který se mnou je jen kvůli dětem. Po večerech se místo se mnou baví s jinýma na netu. Ony ho chápou a zřejmě i podporují v jeho smýšlení. Jsem s dětma uvázaná doma, on si chodí kam chce, dělá co chce. Před pár dny sedl navečer na motorku, že se jede projet. Vrátil se v noci. Mně může být jedno kde byl. Nebylo to poprvé. Když chce zajít za kamarádem, tak prostě jde. Chce si něco zařídit, tak prostě jede. Já můžu jedině s dětma, nebo když je pohlídá babička.

Je to normální stav? Já nevím. Jsem prostě jen už dlouho s dětma doma? Já nevím. Změní se to s nástupem do práce, když se dostanu mezi lidi?
Já nevím. Mám jen ponorkovou nemoc? Nevím.Mám se začít snažit, skákat kolem něho, nic mu nevyčítat, snažit se, aby byl spokojený a pak bude dobře? Já prostě nevím.

Chci to ještě?

Bojím se.

Asi bych toho měla napsat víc, ale jsem prázdná. Já vidím jeho chyby, on zase ty moje. Co teď? Odbornou pomoc odmítá, protože on ji nepotřebuje.

[Majda]

Je mi te moc lito S tim, ze pujdes do prace se ti mozna zvedne sebevedomi a budes mit na to od nej odejit...chces takhle skutecne stravit vetsinu zivota?

Hodne stesti do rozhodovani.

[Inkognito]

Odešla bych. Nesnesla bych s takovým chlapem žít. A že s tebou zůstane jen kvůli dětem? A proč, když si jich nevšímá, nikam je nevezme...? Spíš jsi mu dobrá jako hospodyně, uklízečka, pradlena

Vidím to tak, že budete žít vedle sebe na hromádce, on bude mít řadu bokovek, ale domů se bude vracet, protože bude mít navařeno, uklizeno, vypráno, vyžehleno, ...
Otázkou je, jestli o takový vztah stojíš

[Jitkas]

Inko, asi neporadim nic noveho, ale je cas zacit se starat o sebe. Jit cvicit, ke kadernikovi atd. Proste zacit na sobe pracovat. Ja nemam takoveho chlapa jako ty (muj je jinej), ale sama jsem po porodu male zacala min. 2x tydne cvicit. (Je pravda, ze chovani Tveho muze neni moc hezke, chova se jak b...., no chlap. Uz jsem se s tim hodnekrat setkala a nechapu, kde se to v nich v dnesni dobe bere. )ACviceni je znat. Jsem spokojenejsi a vypadam lip i kdyz to zdaleka neni to co za svobodna. Zacni pracovat na sobe, manzela vypust a uvidis, zda si vsimne. Pokud si ani nevsimne, ze vypadas lip, dbas na sebe atd. tak asi vztah nezachranis, ale na druhou stranu pokud je sance, zkusila by jsem to. Rozvest se muzes vzdycky, takhle aspon budes mit cas to vse promyslet a dopatrat se co chces, to rozhodnuti je na tobe. Pokud jsi z Prahy, klidne mi pisni SZ, muzu hlidat zatim co budes cvicit nebo pisni jen tak. Drzim palce at se rozhodnes co nejlepe.
_________________

[Matap]

Ahoj,

Rozumím tvému splínu. To, co radila Jitka, má něco do sebe. Potřebuješ čas pro sebe, vypadnout z toho stereotypu od dětí. Pomůže to tobě, aby ses sama cítila líp.

Uvidíš, co na to muž, i když se v jeho chování nic nezmění, je hodně těžké udělat ten definitivní krok k odchodu.

Poradnu zkus klidně i sama, aspoň se ujistíš, že tvoje potřeby a vidění situace jsou oprávněné. Nebo ti poradí nějaký "fígl", jak s mužem komunikovat, aby tě vnímal.

Držím palce!

Mata
_________________
Roderick 6/03, Frederika 4/06, Beatrica 1/08, Henrika 10/09
Moje tvořivé večery
Projekt 52

[Linka]

Inko, moc ti rozumím. Jsi sociálně izolovaná, ztratila jsi kus sebevědomí. Umíš dobře pojmenovat problém. Ano i v takovém vztahu se dá žít sťastně, pokud je tam úcta jednoho k druhému. nevím, ale začínám mít dojem, že tvůj muž tu hranici překračuje.

Asi ti doporučím mnohokrát omleté. Udělej si čas pro sebe. Domluv se pravidelně na nějaké hodině, kdy tě manžel vystřídá, jsou to i jeho děti! A to by si měl uvědomit. Potřebuješ si nejdříve odpočinout a vyjít mezi lidi,aby ses pak mohla rozhodnout.

Na argument finanční - všechno napolovic je perfektní odpověď. Ano, tak tedy první nemocenskou já, pak ty, a po, út stř se staráš ty a já zbytek. Když peníze napůl tak i péče napůl. A pokud si to představuje , jako že doma bude mít hotel, za který něco zaplatí, tak to by měl hezky rychle sednout na prdel. Není to zas takový borec.

[Rysavka]

Jak píše Linka - když chce všechno na půl tak napůl - ale i děti, volný čas, úklid, nákupy. Ne že bude mít doma full servis a nehne ani prstem. Nechce uklízet? Zjisti si kolik ve vašem regionu bere paní na uklid a napočítej mu to když to jinak nepůjde.

A hlavně se začni věnovat sobě. Zajdi si zacvičit s kamarádkou na kafe a pod. Možná pak najdeš sílu na to odejít, získáš jiný pohled na věc. Držím palce ať je ti líp a zvádneš to. R

[Aterka]

Ahoj,
že si lidé přestanou rozumět, je asi normální. Buď se to zase spraví, nebo zůstanou ve vztahu, který nefunguje a oba jsou svým způsobem nešťastný, nebo to ukončí....

Všechno tohle se dá pochopit, když se ti dva snaží se vší úctou najít nějaké řešení.

Z toho co píšeš mám ale pocit, že tvůj chlap tě pěkně zahání do rohu, jeho chování je podle mne dost vyčurané. Mě by tohle hrozně urazilo a ponížilo. Nemám ráda lidi, kteří takhle cloumají s ostatníma, nepostavil se k problému jako rovný chlap. Děti jste si udělali společně a on ted využívá jen vého času a práce a na vás kašle. Když vyrukoval s tímhle, obávala bych se, že mě třeba obere jednou daleko víc. Nemohla bych se na něj spolehnout, z toho vyplývá, že bych s takovým vyčuránkem nemohla žít.

[Inkognito]

Rozumím Ti, naprosto vím, co prožíváš...já mám doma něco podobného, některé obraty, které Ti říká, jakoby by byly přes kopírák...

Nevím, jak Ti poradit, aby to mělo efekt. Už jsem byla kolikrát taky ve fázi, že odcházím, ale jsem tady pořád...představa, že s dvěma kluky (taky je mám), odejdu a budu s nima v bytě a jemu zůstane prázdný dům a děti jen, když si vzpomene, finanční zátěž jen alimenty a volný čas, na cokoliv a já to budu mít stále, tak to mě vždycky zabrzdilo...dobře si tento krok promysli, já si myslím, že z těchto chlapů se nestávají odchodem manželky a dětí milující truchlící otcové...nebo aspoň u mého si myslím, že rozhodně ne.

Jak děti rostou, tak mu je "dávám" čím dál víc, prostě se na "tebe hrozně těší celý den a chtějí být s tebou" a má je. A já se sbalím a třeba jedu jen nakoupit, ale SAMA.
To stejné v práci - já jsem zapojila tchýni, je fakt zlatá. Nemoc - horečky se vystřídáme nebo jsem doma dva dny já a pak "můj drahý muži " domluv babičku....
A ono když dojde do tuhého, tak se zapojí, prožívá to...operace syna, úraz atd. - NE nechtěla bych být na toto úplně sama.
Taky jsem začala být daleko více sobecká - jedu na kosmetiku, k holiči, na kurz, cvičení (neptám se, oznamuji "dnes nejsem doma, postarej se").Ono Ti to sice nepomůže psychicky ve vztahu, ale pak se cítíš líp, staráš se o sebe. Oni taky Tvoji kluci poporostu a vydrží hodinu sami doma, než přijede tatínek...toto je fakt ještě blbý věk na hlídání...

Nevím, jak výrazně zlepšit vztah a komunikaci - ono, jak půjdeš do práce Tě to nebude tak MOC štvát. Sice uvnitř to mít budeš a čas od času se to zoufalství dostaví, ale budeš to zvládat líp...

Teď třeba píši ve fázi, kdy jsem s tím relativně srovnaná, jsou dny, kdy mi je blbě...ale jedinné, co Ti můžu poradit je, utřiď si SAMA V SOBĚ, co vlastně je Tvoje priorita a za tím se pokus jít..Rozhodně se vyvaruj takových těch akcí, co třeba mám i já "tak já Ti chlapečku ukážu, když ty takhle, tak já...." - ty vždycky ublíží nejvíc mě....

Já momentálně prožívám, že mám spoustu ukazatelů, že naštěstí teď bývalá kolegyně, chybí mému muži víc než jiné...

Pochopitelné Inko.

[Inkognito]

Ještě předchozí Pochopitelné Inko.,
jestli je Tvůj chlap takového ražení jako můj, tak ho jakékoliv "truc" akce jen rozčílí a nedosáhneš ničeho...a podle popisu chování tipuji, že je.

Je to blbý, ale na tento typ člověka musíš od lesa - prostě jakákoliv ultimáta a výhružky jsou k ničemu, jen Tobě uškodí a zaženou Tě víc do kouta...

Já daleko víc dosáhnu tím, když vznesu prosbu, důkladně odůvodněnou - např.
nemůžu platit tolik kolik ty, protože a) vydělávám míň a mojí druhou prací je starost o nás všechny b) potřebuji se starat i o sebe, obnovit šatníka - když se nestarám cítím se ........c) nemůžu jen já hlídat děti v době nemoci, přišla bych o práci a já nechci být nezaměstnaná - odnesete to i vy....

Je mi to proti srsti, taková ta moje touha po rovnoprávném dialogu a partnerství je v tomto případě naprosto k ničemu, ale já chci nějaký výsledek pro mě nejmíň deprivující.

[Deena]

Inko,

posílám podporu.

Mám po prvním přečtení 3 poznámky.

Já bych takto žít nechtěla a asi ani nemohla.

Přesto bych s jakýmkoli rozhodováním počkala, až nastoupím do práce, když je to už v dohlednu. Ono se pak může všechno jinak přeskládat a poskládat (do kladu i záporu), i chlap tě může začít vidět jinak.

Vyhledala bych odbornou pomoc - asi manželskou poradnu. Když nechce muž, šla bych sama. Pomůže ti to urovnat myšlenky a pocity, vyznat se sama v sobě, budeš líp vědět, co chceš a na co se cítíš.

Hodně sil

Deena

[Martinka3]

Inko, když chlap odbornou pomoc nechce (zřejmě mu to tak vyhovuje), co zkusit odbornou pomoc pro sebe? Třeba Ti psycholog (nebo nějaký terapeut) pomůže uvidět věci i z jiného úhlu pohledu a Ty uvidíš nějaké řešení, které teď nevidíš. Držím palce.

[Llevelyn]

[Diny]

Llev, nevidím to tak jednoznačně jako ty. Nazývat uměním sebrat se a zůstat ve vztahu, kde se ženská cítí podceňovaná, kde si jí chlap evidentně vůbec neváží, nemá ji asi ani rád, kromě dětí nevidí důvod proč spolu jsou a alibisticky si hledá nové a nové kamarádky někde na netu, protože je mu s nimi líp, než s vlastní ženou?

Určitě souhlasím s tím, že bych nic nedělala ukvapeně, neodcházela hned, pokoušela se o komunikaci, o psychopomoc ... pokud ale nic z toho nepomůže, rozhodla bych se to řešit rozchodem.

Každá jsme jinak nastavená, ale já si život bez lásky, vzájemné úcty, respektu, bez těšení se na sebe, vztahu protknutého přátelstvím ale i vzrušením, prostě nedovedu představit. Žila bych jen napůl. Takhle jsem to měla v prvním manželství a nikdy jsem nelitovala, že jsem se rozhodla ho ukončit.

Inko, moc na tebe myslím a snad ti tahle diskuze maličko pomůže v nasměrování, jak dál ...

[Jarkab1]

neporadím - promiň

jen jsem si vzpomněla na kamarádku, která si jaksi dupla v tom "napůl"
nikdy nejde napůl, ty bys ze svých peněz nic neměla a on by jich měl spoustu pro sebe! dejme tomu půl výplaty ty a půl on - na náklady s bydlením, jídlo atd
souhlasím s holkama - i volný čas napůl!
a věřím tomu, že ve chvíli, kdy ty o sebe začneš víc dbát ( tím nemyslím, že by se nestarala, ale známe to - ženská upřednostní většinou děti a vše okolo a pak v poslední řadě sebe ) - on se chytne za nos a jednak se bude muset starat i o ty děti, ale hlavně mu začne vrtat hlavou - proč to najednou děláš... jestlipak někoho nemáš - bud se chytne a začne to zas fungovat, nebo prvý opak a budeš vědět, že to takhle nejde a odejdeš

držím ti palce
_________________
Dragon's cave - blog
My handwork
DST Gallery