baby-cafe.cz

[Inkognito]

Nebo jak vůbec udržet manželství? Jsme spolu 6 let, máme tři děti, z toho jedno je ještě příliš malé na hlídání. Mně stále zcela naplňují děti, jsem zaneprázdněná, na sebe, ani manžela moc nemyslím a říkám si, že se to musí vydržet, ale manžel už trochu zadírá. Chce zpět vášeň, romantiku, povídání. Nějak se nám to vše vytratilo. Tedy i já si umím představit, že bychom neřešili jen provozní věci a nehádali se kvůli tomu, byli na sebe milí, smáli se a toužili po sobě. Ale jak to udělat? Jak najít cestu zpět, či jak pokračovat dál? Asi je to první oboustranná manželská krize... Jinak ještě doplním, že si oba myslíme, že se k sobě hodíme, protože máme stejný světonázor, což považujeme za nejdůležitejší,a jsme si navzájem nejbližšími lidmi.

Určitě nejsem první, kdo to řeší. Napíšete prosím, jak to bylo u vás?

Kód miminko! Snad už ne, strach ze čtvrtěte nám taky moc neprospívá

[Hanele]

Inko - jsem ve stejné situaci (jen o rok manželství víc),
U nás se asi nedalo mluvit přímo o krizi, ale prostě kolotoč dětí, práce, nemocí a všeho moc vztahu nepřidá... Jsem si jistá, že nám v tomto hodně pomohlo vyšetřit si na sebe chvilku - začali jsme odpoledním kafíčkem, prostě být a probrat spolu den. Nejlíp, když nejmenší spí a starší si hrají, nebo je přibrat do party, prostě jen neřešit vše zapochodu, ale sednout si spolu... kluci už se to naučili respektovat, nevyjde to každý den, ale každá chvilka se počítá. Poslední dobou, kdy toho má v práci moc a začal chodit ještě později se o to snažíme ráno... I když bych radši ještě spala, prostě si dáme aspoň kafe, jen taková blbost dělá divy...
Jinak i když prcek nebyl hlídatelný na večery, odjeli jsme třeba sami nakoupit aspoň odpoledne, stačí dvě hodinky, nakoupit, ale mít i chvilku být spolu sami...
Edit: plkám tu plkám a zapomněla jsem na to nejdůležitější: Je výborné, že si to uvědomujete - i když ty třeba ne tak, ale že to muž dal najevo a řekl, co mu schází, to je nádhera!!!

[Zdenicek]

jak pise Hanele, zasadni vec je si to priznat a chtit resit.... a pak nesazet na spontannost, ale ciste prozaicky vyclenit cas
-vecer po uspani nezapnout televizi, ale dat si sklenicku nebo nejakou namku /i kdyby dobry zeleninovy salat/ nebo brzky sex s prostorem na povidani po nem
-udat starsi deti a jit na vecerni prochazku s nejmladsim v kocaru /my chodime se satkem/
-vzit vsechny deti nekam, kde se jim nemusis moc venovat a povidat si s manzelem
-pokud mas pocit, ze hlidani "jen tak" je marnivost, zacni treba s nakupem - s manzelem a bez deti..... my jsme si jeden cas nejvic povidali na nakupech a cestou autem

ze zacatku treba budete vic resit ty provozni veci, ale ted je dobra doba, muzete se bavit o dovolene, o naplanovani prazdnin, vyletech...., casem bude jednodussi se bavit i o jinych vecech.... a vecerni prochazky se spicim ditetem jsou romanticke azaz

jinak u nas tedy funguje, ze cim castejsi sex, tim vasnivejsi a tim vic jsme oba "hladovi"... takze treba by zabralo ze zacatku se trochu vic "nutit" do zvyseni frekvence

[Ame]

Mi pomohlo nejvíc, když jsem začala myslet na sebe, začla se víc hýbat, zašla ke kadeřnici, na kosmetiku, koupila nové oblečení, dala občas kino nebo DVD (spolu s manželem, ale podle mého vkusu). nejdřív jsem teda vyřadila všechno, co mi bere čas a není podstatné, snížila nároky na domácnost, prostě vyrobila jsem si prostor, tlačím starší i mladší silou mocí k samostatnosti

[Ratta]

Hm, já asi nic moudrého neřeknu, bo děti ještě nemám, ale zase nejsem žádná mladice a vztahové krize včetně rozvodu za sebou už mám.

Já jen, že je skvělé, že s iniciativou přišel tvůj muž, to není úplně běžné, muži většinou neumí a nechtějí o vztah pečovat tak, jak ženy, takže to vypadá slibně, podle mně to máš tímto z poloviny vyhrané.

Jinak i bez zkušeností s dětmi musím potvrdit, že mi zafungovalo to, co říká Zdenicek, to plánování. My s mužem jsme hodně spontánní a plánování nás svazuje a otravuje, nicméně, právě díky naší spontánnosti se spousta věcí rozplizne do ztracena a nakonec se neděje nic. Takže jsme se museli dost křečovitě domluvit klidně i na akci, která nás původně moc nezajímala, ale donutili jsme se a byli jsme moc rádi nakonec.

No a k tomu, co tvrdí Ame, není co dodat, kromě toho, že v tomto případě obsah následuje formu - pokud žena udělá na sobě formální zásahy, tak jí to nejen zvedne sebevědomí, ale rozšíří obzor a celkově zvýší akčnost a způsob myšlení, dodá svobodu. Neumím si vysvětlit, jak je to možné, že takové slepičí záležitosti ve skutečnosti ženu odslepičí, ale funguje to

[Maggiemae]

U nás tak 8-9 měsíců po narození každého dítěte jedeme na nouzový provozní režim. S dokrmy a tím částečným omezením kojení (i když ne nutně lepším spaním), s povolením závislosti mimina jen na mně (a tím snížením zatížením muže v péči o starší děti, prostě si to můžeme na chvíli prohodit, což prospěje všem) přichází nálada, čas a energie na to začít zase fungovat i jinak než jako technické zabezpečení. Takže za mně, počkat, až bude mimino starší, a jak už tu padlo, snížit zátěž (paní na úklid je skvělá věc), občas si vyrazit sama, aby se snížila míra celodenního otlapkání, být spokojená s tím, že jsi ženou (ať to pro tebe znamená cokoli, od kadeřníka a šminek po tanec a meditaci).

[Lindusa]

Asi budu za herodesku, ale ackoliv mam sve deti rada nadevse, pocituji sileny ochranitelsky a matersky instinkt, hlavne co se novych miminek tyce, tak stejne se tech det proste rada zbavim uz v ranem veku ;) . Codim do fitka od 7 tydnu nejmladsi, maji tam hlidani uz od sesti tydnu, tak prroste nakrmim a razime, do dalsiho krmeni jsme doma. Pred tydnem jsem nechala vsechny poprve samotne s baby-sitterkou. Odchazeli jsme az po ulozeni miminka, spi celkem spolehlive. Za tri hodiny jsme byli s manzelem zpet, je to opravdu hodne casu. Kolikrat neni problem vek ditete, ale proste nas mozek, kdy se tomu branime zuby nehty. Ano, dost mi pomohlo okoli, tady je normalni davat sestitydenni mimi do skolky a ty rodiny funguji i v budoucnu, rozhodne to tu neni sama depresivni chudinka s pocitem ukradeneho detstvi a chybejici materske pece. Chapu, ze v CR je takovyto postoj asi nestravitelny, ale preci jen jsme stejny zivocisny druh. Takze je mimi opravdu prilis male na dvou, tri hodinovy utek jednou, dvatkrat do mesice? Tohle vztah vazne dost obcerstvi a je to urcite dobry zacatek. Linda
_________________



-11 lbs.

[Maggiemae]

Lindo, doporučuju Meredith Small - Our Babies, Ourselves, tam to máš docela pěkně popsáno i s tím stejným živočišným druhem.

I naše rodina se vyvíjí a v našem případě spíš od separace do těsnějších závislostí, přesto se po čtvrtém s manželem k sobě "vracíme" po 8 měsících stejně jako po prvním, takže v tomhle u nás ten důvod nevidím. Naštěstí to máme - i díky rozložení péče - oba dost podobné. Nám se prostě vyplatilo nedělat sobě ani nikomu jinému násilí a dát tomu čas.

Z praktických tipů: večer se snažíme založit všechny společně, já uspávám miminu, muž zakládá starší děti, a spát chodíme tak okolo půlnoci, od devíti do 12 je čas, kdy "žijeme". Donedávna spíš každý ve své relaxační bubině, teď už začínáme mít náladu na to žít spolu. Taky se snažíme zajít si jednou týdně spolu na oběd (mimino máme s sebou, ale starší děti jsou ve škole a školce, muž odběhne z práce, já přijedu z domu). To je taky docela prima.

Já jsem vůbec zjistila, že mi malé mimino nějak moc nebrání posedět s mužem nebo třeba s kamarádkami, i večer. Prostě vybereme nekuřáckou, děcko má na klíně, kojím, kdy si řekne, posléze odpadne. Založím ho do kočáru a domů dorazím o půlnoci

[Zurecek]

ahojky,

jsem 11 let vdaná, před tím jsme spolu už 2 roky bydleli, máme 2 děti. Hlídání moc není, moji i manželoví rodiče bydlí 50km daleko, navíc do důchodu mají ještě daleko.

Neznám recept na šťastné manželství, ale nutno podotknout, že mám svého muže stále velice ráda a spíš mi příjde, že čím déle jsme spolu tím víc si ho vážím- ano z lásky se svým způsoběm stalo partnerství.

My se třeba večer nedíváme vůbec na televizi(ani děti ani my), máme 3 společné seriály, které si nahráváme a pak si je společně když je nálada pustíme, já jsem doma pravidelně z práce kolem 19hod, manžel je s dětmi od 16hod sám kdy je vyzvedává ze školky a školy.
Takže ho vždycky vyslechnu jak ho děti "zlobily" a co nového, pak převezmu štafetu já, dohlédnu na koupání, nachystám večeři, no a když už holky spí(chodí do hajan kolem 20,30-21hod), tak si s manželem třeba otevřeme pivo, nebo víno a kecáme, většinou je to pořád dokola o těch samých věcech, postěžujeme si navzájem, já třeba udělám jednohubky(děláme si je i přes týden) on nakraje rohlík, děláme ty prace společně a samozřejmě když je takhle člověk zklidněný, dojde i na intimko.
Já občas šeptám manželovi do ucha ať si představí to a ono, hraji si se slovy...ať si vzpomene jaké to bylo tehdy a tehdy, když jsme se milovali...

Taky se snažím v běžných situacích chválit: "to se ti povedlo, nebo ...to jsi nečekal, že to takhle zvládneš, že? a nebo.. moc mi pomohlo, že jsi s Emčou udělal ten úkol...atd"
A ty pochvaly dělají divy....Já je samozřejmě také od něj slýchám..

Ale musela jsem s nimi začít já, musela jsem začít makat na tom vztahu a časem jsem začala sklízet ovoce, nebylo to, ale takhle vždycky, pamatuji si, že na začátku kolem 5roku manželství jsem si připadala citově na mizině, jediné co jsem věděla, že chci holky vychovat s tím s kým jsem je splodila a tohle si uvědomit bylo to zásadní a makat na tom je opravdu těžké, to jsem ještě nevěděla, že když nastoupím do práce, že to bude teprve fičák, ale to je jiná kapitola...
Taky si občas uvědomím, proč se svým mužem chci být, co mi na něm imponovalo a imponuje.
Jsou to většinou drobnosti, ale jsou pro mě moc důležité.
Já si prostě říkám, že když na tom vztahu makám už teď, tak až se jednou osamostatní děti, tak to pro nás nebude takový šok a třeba spolu zvládneme vydržet a zestárnout.
Asi jsem moc neporadila, ale v každém případě držím pěsti a přeji, aby jste na tu romantiku, lásku a vášeň zase kápli a dostali ji zase mezi sebe, věřím, že je to možné.
Zuzka
_________________

popis porodu http://www.baby-cafe.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=109284]

[Lo]

jsem za tuto diskuzi ráda...

už mi to nějakou dobu leží v hlavě.

špatně se nám kloubí nepravidelná práce, práce kolem domu, špatně spící děti.

Poslední dobou toho nejvíc vyřešíme v autě, když to jde, jedu s mužem i dětma na jeho služební cestu. Po cestě děti spí, my mluvíme.

často zjišťuji, jak málo mi ke spokojenosti stačí, pohled,úsměv.. moc se těším, až budeme moct někam vyrazit večer, sami

[Jancaka]

Diky moc za tuto diskusi, snad nacerpam napady. Taky o tom premyslim, zatim zijem bud s detma (2.5 roku a 7 mesicu),coz na nejake soukromi neni, hlidani temer nulove, vecery jsou ve znameni soukromych relaxacnich bublin, ve ktere se ja jeste snazim obcas i pracovat. Citim, ze je to spatne a ze se vzdalujem, takze vecerni praci zacinam omezovat. Jen ted najit k sobe cestu zpatky tak, aby to nebylo nasilne. Asi to zkusim pres jeho konicek, ktery me kdysi, pred detmi, take bavil.

[Hamina]

Od te doby co nemame telku, mame vecery volne jak pro sve osobni bubliny, tak pro nadherne prosezene vecery na terase pri lahvince a nezdrave cigarete.

Deti nam nikdo nehlida, takze to proste musiem zvladnout i s nimi za zady.

Vse dulezite uz bylo napsano vyse.

H.

[Babulda]

my jsme si s manželem stanovili prostě jeden večer v týdnu - ten večer nikdo nepracuje, hrajeme hry, povídáme si, klidně se spolu kouknem i na film, ale prostě jeden určený večer v týdnu je náš - podotýkám, že máme 3 děti doma a nejmladší je rok
a moc nám tohle pomohlo, můj muž mi tuhle řekl, že je se mnou zase strašně rád, že být spolu mu opravdu pomohlo- takže za sebe doporučuju pevná pravidla

[Inkognito]

Děkuju za odpovědi a jsem ráda, že se hodí i někomu jinému.
Ano, taky máme minimum hlídání (tak jednou za měsíc o víkendu), ale mimino nám zůstane vždy, navíc spí max. tak hodinu vkuse... Taky s utišením je problém, takže nepůjčuju ani na vození v kočáře.
A jak jsem nikdy neměla hlídání, tak neumím děti opouštět, pořád bych na něj myslela. Takže absolvuju vše s miminem, tudíž nějaká zvýšená péče o sebe ještě nehrozí. Ani nákupy neprobíhají beze strachu, že někde spustí - nyní např. kvůli horku...
Večery jsou často pasé, protože vstáváme v 6, po o. už nespím, takže v 9 jsem hotová. Vyhovovala mi relaxační bublina, když náhodou zůstanu vzhůru, ale manželovi to nevyhovuje, chce trávit čas společně. Postupně se k tomu dopracovávám, ale jde to ztuha. Jsem ráda sama, moje nervy to potřebují. A tím, že žiju dost izolovaně, potřebuju hodně číst a nasávat informace.
Myslím si, že to chce čas, teď mám mimino na prvním místě, užívám si ho, takže manžel mě trochu ruší Snad to nějak doklepem do postupného uvolnění téhle vazby.
Ono to jde líp, když jsme si ujasnili, že spolu chceme zůstat.
Ale myslím, že je taky dobrý tip zamést si před svým prahem - udělat vše pro to, abychom se cítili dobře jako jednotlivci - v tom mám mezery jak já (jako žena na sobě můžu leccos zlepšovat), tak i manžel - je teď dost na nervy z práce a přenáší to na rodinu, prostě zralej na supervizi. Na netu jsem taky našla radu, že nás může stmelit naopak čas strávený odděleně, ale podle představ každého z nás. To si taky umím představit, ale zase - já pouze se synkem. Mezitím se budem snažit šířit dobrou náladu - to je první krok, na kterém jsme se domluvili.
Zakl.

[Carsa]

Já nějak nemám pocit, že na to, abych mohla být se svým mužem, musíme být bez dětí. Jako nemluvím o sexu, tam tahle teorie poněkud hapruje , ale jinak si myslím, že všechno zvládáme s nimi.

Bez dětí jsme akorát, když jsme oba v práci. Navíc vzhledem k tomu, že oba večer běháme a musíme se u toho vystřídat, tak zpravidla ani nejsou společné večeře. Chodí se u nás hodně pozdě spát.

Poměrně často třeba chodíme ne výlety, do lesa. Děti někde pobíhají kolem nás a my klidem řešíme třebas politickou situaci. Na nějaké posezení v resatauraci jsme nikdy moc nebyli, ale taky už jsme se několikrát vypravili a to vždycky s nimi - tak holt vybereme nějakou zahrádku, kde můžou blbnout.

Ja si nějak neumím představit, že bychom třeba dovolenou trávila bez nich, to by mi bylo strašně líto. Zvlášť dokud jsou malé a jsou vděčné, že s námi můžou být. Navíc i pro děti je to přece dobře, když vidí, že rodiče si občas lípnou pusu, obejmou se a baví se i oněčem jiném. A že se všechno netočí jen okolo nich.

Myslím si, že je hodně moc potřeba, aby ty dva (kromě toho, že mají děti) spojovalo i něco dalšího - ideálně společné koníčky. Ono s tím, jak má ona krásné oči a on široká záda se nevydrží věčně. Ale když společně můžou....nadávat na politiku, řešit teorii relatitivity, plánovat výstupovou trasu na Matterhorn....tak je tam prostě něco navíc.
c.