Zaslal: pá červen 22, 2012 10:48 am Předmět: Jak vše zvládat?
Holky, už nevím co dělat .. možná ani nejdu pro radu, jen se potřebuju vykecat. Jsem vdaná asi 4,5 let, s mužem jsme byli spolu ještě asi dva roky předtím. Malýmu jsou 4, je imrvére nemocnej, byl už před školkou a teď měl na jaře zápal plic, pak dost takovou silnou virózu, totálně rozhozený krevní obraz a našla se tam i zvýšený cytomegalovis. Furt lítáme po doktorech, už jsme byli i na imunologii, teď na alergologii, kde nám do toho ještě našli alergii na roztoče. Já jsem nastoupila od září do práce, do stejné, ale na jiné místo, takže jsem se učila úplně nové věci a byla jsem z toho taky docela mimo. Hned po nástupu do práce jsem se dozvěděla, že má mamka rakovinu prsu, což mě dost zničilo, naštěstí se z toho zatím jakš takš vyhrabala a už šla zase do práce. Manžel má dost psychické problémy, problémy se žaludkem a včera byl na vyšetření a našli mu tzv. Baretův jícen, což je jakási forma prekaricinognéního poškození, musí se to hlídat. Hodně věcí dělám doma já, v poslední době se snaží, víc pomáhá s úklidem, ale třeba se o něj nemůžu absolutně psychicky opřít, každý večer si vezme počítač a kouká na filmy, takže trávím čas jakoby sama (koníčky mám, to zas ne), ale skoro žádné kamarádky ….často se stane, že mi muž něco slíbí a pak to nedorží, hlavně co se třeba týká hlídání, dovolené a tak …. Aji jsme se teď hodně hádali. A já přiznám se že už to moc nezvládám, žiju v permanentním stresu, když ne z nemocí, práce, kterou za mě nikdo neudělá, tak z peněz se kterými to packáme jak můžeme, teď budu celý červenec na OČR kvůli malému, což je taky dost na hovno, protože budu skoro bez celé výplaty …. Navíc máme jet k moři na které nemáme, koupit bariérové povlaky a vymalovat …. Naštěstí můžu být aspoň doma, páč dělám na VŠ a nedělám přijímací řízení. Malej do školky nemůže, kvůli tomu všemu co teď prodělal, má doporučené nechodit do konce června vůbec do školky a pak jen, když to bude nezbytně nutné. Ale nemáme na příští týden hlídání, obvolala jsem koho mohla a čekám jestli nám dá někdo vědět. Malého hlídala doteď tchýně. Je z toho už hrozně unavená (což chápu), ale každý den jim dělám komplet oběd, takže s ním chodí ven a pomáhá s lékaři (je mudra v důchodu). Jenže teď jedou s tchánem do lázní a pak na chalupu a malého hlídat už „nechcou“ ... já zůstat příští týdne doma nemůžu (nějak jsem uhrála alespoň pondělí) páč budu v tom červenci budu pryč a pak i v srpnu a musím dodělat co můžu, navíc mám chystat zkušební komise a jsou zápisy do prvních ročníků …. Manželův šéf má taky nevyléčitelnou formu rakoviny a vzhledem k tomu, že můj muž je jediný kdo ho může zastoupit, tak má taky velké problémy s tím, že by tam nebyl…. Už se přiznám, že jsem tak vysypaná s nervama, že nevím co dělat. Nikoho cizího zas k malému taky nechci, protože teď bere nějaké léky …..Jsem děsně unavená ze všeho … Zkoušela jsem občas zobnout Guajacuran, ale už mi přijde, že to moc nepomáhá, tak jsem si koupila Dobromysl v kapkách a nějaký čaj, který podporuje chuť do života, furt brečím, furt mám v očích slzy …. Není chvilka, aby nebyla nějaká špatná zpráva ……
Registrace: 26.8. 2009 Příspěvky: 495 Bydliště: Praha
Zaslal: pá červen 22, 2012 11:03 am Předmět:
K tomu není co napsat... snad jen - upřednostnila bych zdraví před prací, peníze budou - my nebudem, když bude nejhůř máme záchytný sociální systém, takže hlady neumřete. Dovolenou přinejhorším vynecháte... prostě buď s dítětem doma, v práci se bez Tebe obejdou. Nemůžeš se rozkrájet a chápu tchýni, že nechce pořád hlídat. (A co Tvoji rodiče?).
Prostě zůstaň doma, uzdraví se dítě, Ty se dáš dokupy, udělala bych to i za cenu, že nebudu mít na dovolenou (stejně s nemocným dítětem si to moc neužijete)...
Registrace: 13.12. 2007 Příspěvky: 21812 Bydliště: Where my body lies, my head is home.
Zaslal: pá červen 22, 2012 11:06 am Předmět:
Sepiš si, s čím něco udělat můžeš a s čím ne.
Věcma podle bodu 2 se přestaň zabývat (nějaké rakoviny apod., je to hrozné, ale o ty lidi JE POSTARÁNO.)
Už jen to by ti mohlo ulevit.
Zeptej se v práci, jestli bys něco nemohla dělat z domu. Popř. pokud máš kancl sama pro sebe a nejsi přímo nějak zatažena do styku s veřejností, nemohlo by tam mít i nemocné dítě nějakou postýlku a prostě si dělat svoje?
Zkus se na to podívat zvnějšku, podle mě si zbytečně bereš všechno moc a už nezvládáš poznat, co je v tvé moci, co ne a zahlcuje tě to.
Problém je v tom, že k tomu moři musíme právě kvůli tomu malého zdraví. Kancl pro sebe nemám, jsme tu tři, navíc mám úřední hodiny a chodí mi sem lidi. Navíc i ta kolegyně co tu se mnou sedí je dost necitlivá, občas mi řekne něco co mě ještě víc rozhodí .... všichni mají pocit, že by měl malý do školky (už je doma od konce března), jenže do školky fakt nemůže ....Jestli si beru všeho moc to nevím, spíš není kdo jiný by to třeba udělal. Malého už jsem samozřejmě upřednostnila v tom, že s ním budu doma, ale z něčeho žít taky musíme, máme nějaké dluhy a pořád to není málo
Mamka se vrátila minulý týden to třičtvrtěroční pracovní neschopnosti do práce, dostala trochu jinou práci a taky se se vším pere jak může, je taky pořád docela psych. rozhozená ... navíc bydlí dál, takže by bylo všechno složitější. Taťka vůbec, tam to nehrozí ...
Registrace: 19.4. 2010 Příspěvky: 1097 Bydliště: severní Čechy
Zaslal: pá červen 22, 2012 12:41 pm Předmět:
Inko jen mě napadá řešení tvého nejakutnějšího problému, jestli by u vás nešlo aplikovat řešení které jsme krátkodobě použili my - já jsem šla do práce na šestou, v jednu jsem byla doma a muž šel teprve do práce a byl v kanclu do večera dokud bylo potřeba. Nešlo by to tak se zaměstnavatelem domluvit když jde jen o pět dní ?
Jinak ti vůbec nezávidím a radu jak to celé zvládnout nemám
Andrušo: bohužel moc nešlo, my to v podstatě takto máme teď vyřešené, muž chodí na brzo a pak chodí dřív domů, já chodím na později a pak později domů, ale jsem třeba vázaná na předávání rozpisů studentů vyučujícím a taky je braní zpět, zadávání do systému. Navíc ten příští týden to nejde udělat, protože máme navíc ty zápisy studentů tzn. ráno na 8 p řeádávm komise v 9 jsou zápisy, pak rychle oběd, pak ve 13 další zápisy a pak čekám na komise uvažovala jsem, že bych si ho vzala i do práce, ale je tu moc lidí, z toho máme strach ....
Inko, ráda bych poradila, jen...... no, máš to těžký, holka. Souhlasím s tím, že si to moc bereš. Možná by pomohlo uvědomit si, že nejsi nepostradatelná. Vloni jsem se musela poprat taky s vážnou nemocí a když mi bylo blbě a byla jsem schopná jen se válet na gauči a měla z toho černé svědomí, pomohla mi myšlenka "a co kdybych na to zařvala? Co kdybych tu prostě nebyla? Nějak by to přežít museli, ne?" a v duchu téhle myšlenky jsem chlapy nechala, ať si fakt poradí. A fungovalo to.
Jak psala Geh: sepiš co můžeš a co ne.
Taky mám pocit, že si tak trošku pomoct nechceš:
- k moři musíme, kvůli malého zdraví, ale nemáme na to. (on fakt přestane dýchat, když nepojede? Můj kluk to taky zoufale potřebuje, ale prostě není za co)
- hlídání v rodině nemám, ale cizího k němu nechci (samo, to chápu, ale jedno z toho prostě musí být priorita. Buď nedělám a hlídat nepotřebuju, nebo beru i placenou chůvu)
.... život je otázka priorit. Držím palce, aby bylo líp.
Jo! A hlavně tohle řekni muži, ten by to měl číst jako první.
Registrace: 26.8. 2009 Příspěvky: 495 Bydliště: Praha
Zaslal: pá červen 22, 2012 2:16 pm Předmět:
Už to tady zaznělo, tak to podpořím: zkus si představit, kdyby se Ti opravdu něco stalo (nechci psát přímo umřela, ale třeba se zhroutila atd.) - to by se bez Tebe v práci i jinde taky museli obejít.
Co nechat víc "práce" i na ostatních? Kolegové v práci, rodina, přátelé - i cizí lidi, kdyby nebylo zbytí. Nemůžeš zachránit celý svět.
A pořád si myslím, i když máte dluhy, že Tvoje psychické zdraví je přednější. Pokud máte fin. problémy, zkus se zajít poradit na sociálku, třeba ani nevíš, že máte na nějaký příspěvek nárok! (vlastní zkušenost) _________________ Anička 26.1.2013
Ahoj,
nemáš to vůbec jednoduché (kdo má....), navíc ty nemoce kolem, to s člověkem zamává, i s ženskou, která vydrží víc než člověk ;) . Chápu, že do práce prostě musíš, škola by sice nespadla, ale z něčeho žít musíte. Spoléhat na sociální systém mi nepřijde jako dobrá rada. Asi by vám pomohlo najít si někoho stálého na hlídání, třeba nějakou studentku. Zkus zapřemýšlet jestli někdo ze známých nemá dospívající dceru nebo nějaká kamarádka na mateřské by těch pár hodin chlapečka nepřibrala na hlídání. Sice se mi taky příčí dávat hlídat dítě někomu cizímu, ale v podobné situaci bych asi musela ustoupit.
Na tvůj špatný psychický stav velmi velmi doporučuju Bachovy krizové esence. Nejsem příliš alternativní typ, ale tohle mi hrozně moc pomohlo, když jsem měla stresy z práce.
Určitě to s hlídáním nějak vyřešíte. A to zdraví se prostě MUSÍ zlepšit, snaž se tomu věřit, sama sebe přesvědčuj. Držím palce!
Katka
i já dobře znám, že často nemocné děti vedou k izolaci. Když jsou zdravé, nechcete se s lidmi potkávat, aby něco nechytly, když nemocné, bojíte se, aby někoho nenakazily.
Teď bych to neřešila nijak radikálně, zkusila bych sehnat nějaké hlídání na příští týden, třeba nějakou studentku nebo něco. Pak už budeš mít volno, získáš tím čas. Mezitím si odpočine tchýně, asi bych jí do budoucna nepřetěžovala (hlídání celý týden), ale třeba někdteré dny by pokrýt mohla (cca 1-2x týdně). A pak bych zkusila nějak změnit přístup, pohled na situaci nebo tak. Klidně i za pomoci psychologa (to by snad někdo pohlídal), já si pamatuju, že jsem byla v době soustavných nemocí dětí opravdu zralá na terapii. Když se tobě uleví, třeba i nemoci ustoupí.
A ještě mě napadlo, že pokud tvůj muž v práci maká víc, než jindy, mohl by chtít víc peněz, i když důvody jeho většího nasazení jsou smutné.
Drž se, opravdu jsem si vzpomněla na doby, kdy půlnoční nákup v Tescu byl jediným opušťákem za několik týdnů a připadal mi skvělý.
Budiž ti útěchou, že s růstem dětí se to zlepšuje - teď mám děti 5 a 7 let a marodily od podzimu jen 3 týdny dohromady (jeden společně, pak jeden týden syn, druhý týden dcera).
Předtím bylo pořád něco, jen ucho má kluk píchané 21x, holka měla jednu zimu 5 laryngitid a když už byli týden zdraví, chytili neštovice nebo chřipku. Na Imunologii nám hodně pomohli, situace se zlepšila i díky podávaným lékům.
A co v tom všem pohledat trochu optimismu ? Malý hodně marodil, ale lepší se to, na alergo mu našli naštěstí jen alergii na roztoče (má skoro každý, kdo tam jde). Hurá, od září jsem v práci !! Je přece v dnešní době štígro mít práci, ne ? Mamka si prošla těžkou nemocí, ale vyhrála a je zase v práci, díkybohu že jsme to všichni zvládli. Manžel habruje s jícnem, naštěstí karcinom hrozí jen u 0,5% pacientů s tou to diagnózou a budou ho pečlivě sledovat. Doma mi moc nepomáhá, budeme muset vymyslet nějaký plán kdo co a hlavně se trochu víc věnovat nějakým společným aktivitám. Celý červenec budu s malým doma, sice zadarmo, ale užijeme si pěkné léto a to i bez moře, protože momentálně na něj nemáme finance. Ale příští rok si to určitě vynahradíme. Už se těším na malování, jak to doma prokoukne. Babička si odfoukne v lázních a zase se bude těšit na vnoučka, abych mohla být v práci brzo 100%ní. Ale stejně se poohlédnu po nějaké spolehlivé studentce na hlídání, když jich mám v práci dost na výběr (VŠ). Manželův šéf je nemocný a protože ho manžel hodně zastupuje, mohl by požádat o zvýšení platu, zase bychom nějaký ten dluh rychleji odmázli. Zaslouží si to, tak by se zmínit mohl.
Život nám nakládá právě tolik, kolik jsme schopni unést. Věř, že když je nyní ouvej, přijde zase čas, kdy bude fajn !!
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Seznam uživatelů
Uživatelské skupiny
Registrace
Osobní nastavení
Přihlásit se pro kontrolu soukromých zpráv
Přihlášení
