Zaslal: st leden 18, 2012 6:28 pm Předmět: Jak na workoholismus?
Neumím odpočívat. Neumím. Asi jsem nikdy neuměla, ale v posledních měsících to graduje. Už dokonce i spánek vnímám jako obrovskou ztrátu času a chodím spát hrozně nerada. Tím spíš, že se jeho kvalita během posledních několika měsíců prudce zhoršila. I když bývám večer hrozně unavená, z představy toho, že jdu spát, se mi dělá fyzicky špatně .
Nechci zacházet do detailů, jen bych se ráda zeptala, jestli máte zkušenost s workoholismem a jak jste ji vyřešili. Na psychiatra to, doufám, zatím není, ale myslím, že už jsem na hraně. Situace je o to horší, že mám homeoffice a práce tolik, že bych mohla pracovat 20 hodin denně a pořád by to nestačilo.
Jak si znovu užívat spánku? Jak si užívat koukání na televizi, koupel, četbu časopisu? Už ze sebe začínám být docela nešťastná.
workoholička byla moje švagrová. Začalo to úplně nevinně - byla sama v cizím městě, práce ji bavila, bývala tam ráda, že se něco naučí atd... Končilo to po 10ti letech tak, že byla sama v cizím městě, práce jako taková ji stále bavila, ale už tam nebývala tak strašně ráda. Postihl ji únavový syndrom a vzpamatovávala se z toho rok. Po tom roce dala výpověď, teď už je půl roku na pracáku a teprve teď, po té dlouhé době, uznala, že ano, opravdu byla workoholička, byť ze začátku ze zcela nevinných důvodů...
Nemyslím si, že je to na psychiatra, ale možná by stálo za to vyhledat psychologa a pokecat o tom s někým nestranným, leč s odborníkem. Fakt to není sranda, hlavně když Tě to už začne omezovat v běžném životě - což fakt, že nechodíš spát ráda a to, že by sis v klidu ráda přečetla knížku, ale nemůžeš se na to soustředit, protože si přijdeš, že bys měla pracovat - to prostě už není dobrý. Nechci Tě strašit, ale byla jsem očitým svědkem té tragédie...
Tady jedna workoholička v detoxu ;)
jela jsem tím stylem, jak popisuješ, skoro dva roky - žádné víkendy odpočinek, všechny večery práce a pořád pocit, že se to beze mě zhroutí. Nakonec jsem se zhroutila samozřejmě já... začla jsem mít pocit, že žiju v jakési bublině, nic se mě netýká, jen jsem běhala od práce k práci, děti mě od ní zdržovaly, byt totálně zchátralý, knížky jsem četla pozdě v noci, abych dokázala vůbec usnout.
Nakonec jsem si poručila a o víkendu na práci prostě nesmím šáhnout. Prostě ne. Přijmu maily, a odložím je na pondělí... pondělí mám nechané na řešení věcí z víkendu.
V pátek se snažím už nechávat jen dodělávky z týdne.
Spočítala jsem si, kolik potřebuju vydělat, abych byla spokojená a přitom se neschvátila (nepřipouštím si myšlenku, že bych mohla mít víc, už vím, jaké to je začít bláznit). Takže to jsem si rozpočítala a prostě přes to vlak nejede, zákazníci si na mě musí počkat, pokud mají zájem.
Musím říct, že od té doby, co jsem začla víc hlídat své osobní volno, se cítím mnohem lépe.. a volněji Na víkend si schválně plánuju film, který si připravím a snažím se k pc pokud možno vůbec nechodit.
jo a jinak nejde to samo, opravdu odcházím od počítače s velkým sebezapřením ;) a pokud to je jen trošku možno, tak zrovna někam odjedu na návštěvu, abych na to nemyslela, kolik mi utíká času... INKO předchozí
Vypadnout.. někam. Na dovču.. lepší jak když je důvodem nemoc.
Prostě zjistit že opravdu to jde i bez Tebe, že se to bez Tebe nepose*e.
Ale to musíš chtít sama.. nepůjde-li to, naveď nenápadně někoho ať Tě někdo blízký k tomu donutí, někam si vyrazit. Nebo Ti na víkendy naplánovat akce.
Doporučila bych kombinaci obojího...nejdřív dovča, aspoň 14 dní a během ní si udělat takový úplně konkrétní plán, co chceš dělat...např. práce 9 hodin denně, potom sport - kolik hodin a jaký (např. každý den uběhnout 3 km nebo jít do fitka 3x týdně), kultura (např. 1x měsíčně divadlo) nebo třeba jóga nebo pilates nebo....je potřeba, aby sis vyčistila mozek a to je sportem nejlepší....nebo si můžeš dát práci s hlínou, ta je taky výborná Navíc pokud to budeš mít takhle rozepsaný, tak je to taky "práce" a bude se Ti to snadněji dodržovat...no a pak bylinky a možná nějaký homeo na zklidnění a dobrý spánek, ale to by Ti poradila Naja Nicméně je dobrý, že s tím chceš něco dělat a že si to uvědomuješ, to je první krok k úspěchu...držím palce
neporadím.
Až časem.
Jsem totiž na začátku, 6 let workoholička. Ale je líp, protože děti se osamostatňují a mám na práci víc času, třeba i to bude řešení.
A zatím nejsem schopna tím rodinu uživit, takže workoholismus stoupá, stoupá...
NiKi
Těžko říct, problém je, když tě to motivuje jako mě - jsi dobrá a to tě ještě více "nabudí"
Mám celkem důležitou a náročnou práci (controlling, ekonomika, představenstva, účetnictví) v největším českém holdingu + účetnictví doma + doučování účetnictví + studium + 2děti a každodenní vaření na druhý den pro 1dítě a manžela (nechtějí prefabrikátové obědy).. Dále pak nekaždodenní aktivity spojené s úklidem atd.
A pak se cítím dobře, jak jsem to zvládla - trošku na hlavu, řekl by někdo, jenže mě to uspokojuje..
Ale už jsem si vyčlenila čas -30min na cvičení; čas na děti; noci pro manžela a i víkendy mám už více volné, když nehoří práce, tak si je opravdu nechávám pro generální úklid, rodinu, zábavu. Není to třeba komplet celý víkend, ale třeba jeho větší část/polovina. O to víc musím zrychlit v týdnu.
Nevím, každý jsme nějaký, když z toho nemáme zdravotní problém, neničíme vztahy...Já bych neuměla být doma nebo dělat od do a pak sedět u TV, u časopisu, klebetat s kámoška o ničem... Každý ať činí, co mu vyhovuje - ale s mírou...
U mě to, bohužel, už začalo mít fyzické následky v podobě snížené imunity, nárůstu váhy atd. Sportovala bych ráda, ale pokaždé je spousta důležitějších věcí.... Vztahy s přáteli jdou do kytek, protože si pokaždé nějak racionálně zdůvodním, že je to ztráta času a pokec s kamarádkou mi hypotéku nezaplatí, to dá rozum!
Dovolená u nás nepřichází v úvahu, děti jsou přiliš malé a bylo by to pro mě spíš utrpení než relax. Hlídání nemám a pokud mám, musím ho draze zaplatit. Snad se stane nějaký zázrak. Štve mě, že i když pracuju od nevidím do nevidím, pořád mám nějaké nedodělky. A nedodělky nesnáším. Pokud vím, že ještě dlužím někomu mail, který jsem slíbila poslat, nedokažu jen tak sedět a odpočívat .
Dovolená u nás nepřichází v úvahu, děti jsou přiliš malé a bylo by to pro mě spíš utrpení než relax. Hlídání nemám a pokud mám, musím ho draze zaplatit. Snad se stane nějaký zázrak. Štve mě, že i když pracuju od nevidím do nevidím, pořád mám nějaké nedodělky. A nedodělky nesnáším. Pokud vím, že ještě dlužím někomu mail, který jsem slíbila poslat, nedokažu jen tak sedět a odpočívat .
W.
Dovolená nepřichází v úvahu, protože jsou děti malé? Tak odjeď aspoň an chatu nebo do nějakýho penzionu a buď jenom s dětma... Pokud k tomu nebude domácnost a spol, nemyslím, že by to bylo utrpení...
další, co vyhořela
může se údajně dělat od nevidím do nevidím, jen se člověk musí naučit od práce ODPOČÍVAT. jinak Tě už nenabudí ani úspěšná práce, navíc v ní, neodpočinutá, začneš naopak být neúspěšná. Pak už se to všechno sype tak, že to sama nezastavíš
EDIT: ten smajl na první řádce je komentář k mé vlastní osobě, snad tomu nikdo nerozuměl jinak
Tohle téma teď řeším taky, i když to mám trochu jinak... odpočívat nemám problém, ale trávím v práci hrozně času, protože mám pocit, že když to nedodělám ten večer, už se k tomu nedostanu nebo přestanu stíhat a všechno se zhroutí, včetně mě. Tak jsem radši v práci dýl, ale ono to nikdy "dodělaný" není Tak taky pořád přemýšlím, co s tím, a kde je hranice mezi loajalitou k zaměstnavateli a bojem za normální podmínky - proč má někdo práce minimum, že celý den vysedává na netu, a přitom bere spoustu peněz, a jiný se může sedřít, pořád je to málo a plat za to nic moc? Na to asi odpověď není...
Jinak práce jako taková mě moc baví, nechci pryč, ale ty podmínky poslední dobou nic moc.
Marie (bobr)
Registrace: 9.5. 2009 Příspěvky: 330 Bydliště: Střední Čechy
Zaslal: ne červenec 08, 2012 5:14 pm Předmět:
Chodila jsem do práce deset let stylem: víkendy, svátky, dovolená pouze napsaná, měsíční přezčasy někdy i 6O hodin . Z práce rovnou do postele a tak pořád dokola. Zkrátka moje milovaná práce,
Nejlepším lékem je mateřství, od té doby mám klid a už mě tam za tědlech podmínek nikdo nedostane
A když se mě moc stýská, občas je jedu zkontrolovat, ale po mateřské se na původní místo nevrátím. Vlastně nevím co budu po té dělat, práce pro mne byla vším,ale nyní je pro mě vším rodina
Jsem klidnější , vyrovnaná.. všem to doporučuji.
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Seznam uživatelů
Uživatelské skupiny
Registrace
Osobní nastavení
Přihlásit se pro kontrolu soukromých zpráv
Přihlášení
.
Na víkend si schválně plánuju film, který si připravím a snažím se k pc pokud možno vůbec nechodit.
a i víkendy mám už více volné, když nehoří práce, tak si je opravdu nechávám pro generální úklid, rodinu, zábavu. Není to třeba komplet celý víkend, ale třeba jeho větší část/polovina. O to víc musím zrychlit v týdnu.
.
