Registrace: 23.9. 2006 Příspěvky: 16872 Bydliště: s výhledem na Ještěd
Zaslal: út červen 26, 2012 1:54 pm Předmět:
Kulihrášek napsal:
Lachtanicka napsal:
Sharki napsal:
Lachtanicka napsal:
Sharki, můžeš prosím ještě trochu podrobněji napsat, jak jsi to syna učila? Protože zatím to vidím tak, že se C. tedy otočí, spustí nohy, třeba si i nejistě stoupne držíc se postele, a pak se najednou pustí a žuchne z celé své výšky pozadu týlem na parkety, což mi nějak pořád připadá jako horší varianta než pád na čelo z patnácti až dvaceti centimetrů...
Proč by mělo dítě padat na týl? Dítě si stoupne a buď ještě nemá dost silné nohy na stání a podlomí se mu do sedu nebo už běžně si stoupá kolem nábytku a tudíž stoj opřený o postel je známá pozice, ze které si sleze zpět na čtyři. Praktikovala jsem to tak já i všechny mé kamarádky a nikdy žádné dítě nebezpečně nepadalo, naopak děti co tohle neuměly se vrhaly všude doslova pohlavě.
Hm, mám divné dítě. Nohy se mu podlomí do sedu, ale vzhledem k tomu, že sedět ještě neumí, pokračuje do záklonu a padá dál...
Taky čtu prvně, že by děti neměly snad padat nazad. Z vlášť syn má hlavu obouchanou jak boxer a když spadl z uklouznutí nebo že někam lezl, tak vždycky nazad.
Měla jsem to stejně, u těch prcků, kteří se začali přitahovat do stoje dřív, než pevně seděli, tak často duněl týl o podlahu (brrr)
přesně tak. vojta nesedí, absolutně ho to neláká. a když je unavený, je schopný spadnout i v naprosto nenáročné situaci. padá jak prkno do boku, anebo - častěji) - přímo na záda a na temeno.
z postele umí slézt kleknutím na kolínka, vycouváním zadku, odlezením. ale natočit ten zadek k okraji postele, to umí, ale většinou zapomene jak. _________________ matýsek ( sedm a půl skoro) a vojtíšek arnošt ( rok a pět měsíců )
Registrace: 26.5. 2009 Příspěvky: 812 Bydliště: Praha
Zaslal: út červen 26, 2012 4:57 pm Předmět:
Martinka3 napsal:
Dobré téma... taky řešíme, jestli postýlku vůbec pořizovat? Máme 180-ku postel, ale nedovedu si představit, jestli bych miminko nezalehla?
Manžel tvrdí, že ne... ale nikdy jsem to nezkoušela.
Přemýšlím o "postýlce", která nebude mít 1 stěnu a bude přiražená k naší posteli, tj. jakési prodloužení naší postele.
Co myslíte, pořizovat, nepořizovat? (postýlku)
Tak přestě tohle jsem řešila před třemi lety, když jsem tuhle diskuzi zakládala ;) od té doby jsme se rozrostli o dvě děti a spíme všichni v jedné posteli. Původně o šířce 160, když jsem čekala druhé, rozšířili jsme lože na královských 270
Osobně - postýlka pro novorozeně mi přijde jako blud největší nepřirozený. Dovedu si ale představit, že to někdo může mít jinak (i když tomu nerozumím ). Doporučuju si přečíst kus minibooku od jedné antropoložky o výchově dětí napříč kulturami. Zrovna ta pasáž o spánku v ukázkovém minibooku je - http://www.dharmagaia.cz/knihy/my-a-nase-deti/Nase-deti_minibook.pdf (číslovaná stránka 131) - je to velice podnětné.
Zábrany - dítě spalo uprostřed či u zdi. Když zrovna spalo samo (přes den, brzy večer), bylo vždy schopné se doválcovat téměř kamkoliv. Takže jsme v nejhorším období prostě na stranu té postele vždycky něco přibili - kus ohrádky, zábranu z natažené karimatky a latěk, co dům dal. Starší to přežil, tak snad dá i mladší ;)
Tý jo, já jsme TAK ráda, že už tohle nemusím řešit, si pamatuju, jak jsem byla ze všeho vykulená Teď jsem vykulená z ego si pěstujícího tříleťáka Ono se vždycky něco najde.. _________________
Registrace: 13.12. 2007 Příspěvky: 21719 Bydliště: Where my body lies, my head is home.
Zaslal: út červen 26, 2012 5:07 pm Předmět:
Jo, ještě jedna připomínka, čistě praktická... ať už budeš dávat zábranu nebo postýlku k posteli, udělej to, až budeš po porodu zahojená... ono vylejzat z postele přes nohy je fakt nepříjemné
Dobré téma... taky řešíme, jestli postýlku vůbec pořizovat? Máme 180-ku postel, ale nedovedu si představit, jestli bych miminko nezalehla?
Manžel tvrdí, že ne... ale nikdy jsem to nezkoušela.
Přemýšlím o "postýlce", která nebude mít 1 stěnu a bude přiražená k naší posteli, tj. jakési prodloužení naší postele.
Co myslíte, pořizovat, nepořizovat? (postýlku)
Tak přestě tohle jsem řešila před třemi lety, když jsem tuhle diskuzi zakládala ;) od té doby jsme se rozrostli o dvě děti a spíme všichni v jedné posteli. Původně o šířce 160, když jsem čekala druhé, rozšířili jsme lože na královských 270
Osobně - postýlka pro novorozeně mi přijde jako blud největší nepřirozený. Dovedu si ale představit, že to někdo může mít jinak (i když tomu nerozumím ). Doporučuju si přečíst kus minibooku od jedné antropoložky o výchově dětí napříč kulturami. Zrovna ta pasáž o spánku v ukázkovém minibooku je - http://www.dharmagaia.cz/knihy/my-a-nase-deti/Nase-deti_minibook.pdf (číslovaná stránka 131) - je to velice podnětné.
Zábrany - dítě spalo uprostřed či u zdi. Když zrovna spalo samo (přes den, brzy večer), bylo vždy schopné se doválcovat téměř kamkoliv. Takže jsme v nejhorším období prostě na stranu té postele vždycky něco přibili - kus ohrádky, zábranu z natažené karimatky a latěk, co dům dal. Starší to přežil, tak snad dá i mladší ;)
Tý jo, já jsme TAK ráda, že už tohle nemusím řešit, si pamatuju, jak jsem byla ze všeho vykulená Teď jsem vykulená z ego si pěstujícího tříleťáka Ono se vždycky něco najde..
Nám spí dítě uprostřed, ale je schopné prohrabat se ven mezi námi... Případně na mužově straně, když ten vstává do práce. Případně na mé straně, poté co mě přeleze... Kdybychom dávali zábrany, musíme je dát po obvodu celé postele.
Ach jo, mně není nic dobré.
Asi půjde chuděra dneska zpátky do postýlky. Jsem na to zvědavá.
Registrace: 26.5. 2009 Příspěvky: 812 Bydliště: Praha
Zaslal: út červen 26, 2012 6:18 pm Předmět:
Lachtanicka napsal:
Máme doma osmiměsíčního lezce ... Čím je ale dítě pohyblivější, tím víc se v bdělém stavu dere k okraji postele; spím pak jen napůl oka a občas ji v poslední chvíli zachytím, když už se chystá skočit... (Dnes skok úspěšně dokončila - byla tedy vykloněná nad podlahu a sesula se jen asi posledních patnáct centimetrů, tak jsme se utěšovali, že stoupací pády dozadu jsou jistě mnohem horší.)
Nechci ale každý den trnout, jestli se tentokrát něco nestane. Dítě se zatím zdá být zcela nepoučitelné, podlaha ho hrozně vábí.
U nás pomohlo jediné - naučit správně slézat. Valuška to zvládla za jedno odpoledne a po měsíci tréninku to měla tak v malíku, že pozadu slézala i v polospánku. Ty děti to dolů samozřejmě lákat bude, tak si z toho udělejte hru, ukaž, jak na to, zatleskej a bude ;) _________________
Registrace: 26.8. 2009 Příspěvky: 495 Bydliště: Praha
Zaslal: út červen 26, 2012 7:11 pm Předmět:
Díky za tu brožurku Když se do postele nevejdeme, tak ji dáme pryč, na podlahu dáme matrace a bude
Myslím, že to vyzkoušíme s mimčem v posteli )) _________________ Anička 26.1.2013
ano spí od narození, první se uklidil do pokojíku aby měl klid po 8 narozeninách, menší 5letý spí stale s námi. Je to jeden z nejkrásnějších prožitků které s mužem známe....
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Seznam uživatelů
Uživatelské skupiny
Registrace
Osobní nastavení
Přihlásit se pro kontrolu soukromých zpráv
Přihlášení
matýsek ( sedm a půl skoro) a vojtíšek arnošt ( rok a pět měsíců )
). Doporučuju si přečíst kus minibooku od jedné antropoložky o výchově dětí napříč kulturami. Zrovna ta pasáž o spánku v ukázkovém minibooku je - 
Ono se vždycky něco najde..
