baby-cafe.cz

[Inkognito]

Ahoj všem,
dostala jsem výpověď, běží mi výpovědní lhůta. Svou práci jsem měla moc ráda, hrozně mne mrzí, že ji čerstvě dosazený ředitel považuje za zbytečnou a nadstandardní, na kterou ted nejsou peníze a musí se šetřit..
Do práce pořád chodím, ale vůbec nic se mi nechce dělat, protože je mi jasné, že to už nemá smysl něco dělat, není o to zájem. Celé dny sedím, doufám, že na mě nikdo nebude mluvit, pořád se mi chce brečet, když už to nemůžu vydržet, chodím se vybrečet na záchod nebo když jsou ostatní na obědě. Na ten chodím až nakonec, kdy už tam skoro nikdo nebývá. Zkusila jsem se nadopovat práškama, co mám na spaní, bylo to trochu lepší, byla jsem sice hodně ospalá, ale byla schopná docela normálně mluvit s kolegy bez slz. Ale prášků už moc nemám, navíc asi 4x překračuji dovolené dávkování.
Prosím poradte někdo, jak mám přežít ty dva měsíce, co ještě budu v práci? Jasně aspon mám dost času zjištovat, jak se vůbec píše nějaký motivační dopis, kde hledat nějaké nabídky apod. taky to celé dny dělám. Nemám náladu se vůbec vidět, mluvit s kolegy, prostě tam už nepatřím, taky je mi hrozně trapně, i když za tu výpověď nemůžu. Nejsou peníze, tak se musí šetřit.
Přemýšlím, že bych šla marodit, už delší dobu mě zlobí záda, ale zase vím, že budu potřebovat každou korunu. Dokud ještě mám příležitost vydělávat, tak ji prostě musím využít. Kdoví, kdy nějakou práci seženu, přece jen o ženskou se třemi dětmi kousek před čtyřicítkou se nikdo nepopere.
Doma to taky nestojí za moc, už delší dobu máme s manželem nějaké problémy, pravidelně chodím k psycholožce. Nehádáme se, spíš máme už několik let tichou domácnost, kdy se mu snažím vyhnout, vůbec ho nechci vidět, slyšet, prostě nic. Právě že to doma je blbý, kolikrát se mi z práce nechtělo jít domů, raději jsem byla zadarmo přesčas, jen abych doma byla co nejmíň. No a ted je to špatné i v práci, zanedlouho nebudu moct utíkat ani do práce. Je mi ze všeho mizerně, brečím doma (teda když jsem sama, před dětma ne, nemám chut jim cokoliv vysvětlovat), v práci taky. Na děti jsem zlá, vzteklá, akorát je okřikuju a potom mě je to líto, oni za to nemůžou. Řeči, že bude líp, že si najdu neco lepšího apod, mě dokážou děsně vytočit a rozvzteklit až vidím rudě.
Omlouvám se za román, potřebuju se vypovídat. Tady se ví všechno, třeba doufám, že by se tu našla nějaká rada, jak ty dva měsíce přečkat, abych neublížila sobě (nejraději bych vůbec nežila, pokusila jsem se o to, ale v poslední chvíli jsem couvla, přece jen děti jsou malé a ještě mne potřebují) ani abych moc neublížila dětem, na které pořád řvu. Jak se mám ovládat když stojí všechno za houby.
Inko M.

[Ssoniks]

odejít na nemocenskou a po ní si vyčerpat dovolenou nebo otěhotnět a jít na rizikové těhotenství držím palečky aby jsi to zvládla

[Santhe]

[Krista]

Radit otěhotnět v situaci, kdy inko píše, že mmj.mají i doma krizi, není asi moc vhodný recept...

Inko, musí to být moc těžké. Jak se k tobě chovají kolegové? A budeš mít árok na odstupné - ruší se místo pro nadbytečnost? Úpně chápu, že se ti v této situaci nechce dělat vůbec nic, takže bych si to nevyčítala. Pokud budeš nějakou agendu či činnost předávat kolegovi, tak bych se to snažila dotáhnout do konce, na ostatní se vybodla. Myslím, že sice je to hořká zkušenost, ale zas si z toho časem něco vezmeš. Důležité bude nezatrpknout, nenechat se tím zdeptat, na druhou stranu to bude potřebovat určitý čas a odstup, než to člověk přijme a zpracuje...držím palce!

[Hasmandka]

Inko - je mi to moc líto v jaké situaci se nacházíš. Ale můj názor je ten, že hlavně potřebuješ odbornou pomoc, vzhledem k závažnosti problému nejspíš psychitatra. Píšeš, že k psycholožce chodíš, tak třeba zkusit řešit tam nebo ať ti poradí, kde řešit. A hlavně postupně vyřešit si ostatní problémy doma i v sobě - výpověď v práci podle mě není to hlavní, ale je zřejmě poslední kapka toho všeho.

Ssoniks - otěhotnět a jít na rizikové? To myslíš naprosto vážně?

[Mroe]

No, zacala bych tim,ze se prestanes dopovat prasky na spani, bud si privodis zavislost, nebo jeste hur, selhani ledvin, nebo jater. Doporucuju zajit za psychiatrem, zda se, ze te to vzalo vic, nez je bezne a nejakou medikaci to asi bude chtit( ale pod dozorem lekare, prasky na spani fakt nejsou to prave). Pak bych navstivila i tvoji psycholozku a zacala s ni resit i soucasnou situaci v praci, snad ti pomuze najit zpatky ztracenou rovnovahu, protoze jinak se i nova prace bude hledat hodne spatne.

[Inkognito]

To je právě ten náš problém, že jsem ještě moc moc miminko chtěla, máme tři děti a jednoho andílka někde tam nahoře, jenže děťáko chci jen já, manžel už ne, no a postupně se k tomu přidaly i další neshody. A pomohla bych si nějak? Výpověď už mám podepsanou. Navíc miminko bych si asi musela vynutila násilím a takhle to nechci.
Santhe, podle čeho jsi usoudila, že je nepříznivá maželská konstelace?
zakl.

[Bohdas]

No to je prekerka...hledej praci, proste se musis vzchopit a zkusit hledat...a snaz se najit nejaky relax, pri kterem se do aktivity tak zaberes, ze zapomenes na denni starosti...i kdyz to rika ta prava, jsem od rana do vecera v praci, na deti nemam cas, nic nestiham...katastrofa...drzim palce, at rychle neco najdes, nehazej flintu do zita
_________________

[Kocacko]

[Kobliha82]

[Santhe]

[Noodle]

otazka neni na me, ale dle tohoto bych usoudila, ze dle tohoto by to usoudil kazdy:
Doma to taky nestojí za moc, už delší dobu máme s manželem nějaké problémy, pravidelně chodím k psycholožce. Nehádáme se, spíš máme už několik let tichou domácnost, kdy se mu snažím vyhnout, vůbec ho nechci vidět, slyšet, prostě nic. Právě že to doma je blbý, kolikrát se mi z práce nechtělo jít domů, raději jsem byla zadarmo přesčas, jen abych doma byla co nejmíň.

Jinak taky myslim, ze nejaka odborna pomoc pomuze. Hlavnje si nebrat sama prasky a neprevysovat davkovani..vzdyt je to o zdravi a jak pises, deti te potrebuji.
Mozna zkus par dni dovolenou, dostat se z toho nejvetsiho srabu a pak tam vlitnout a pracovat normalne. Pred kolegy se nemas zac stydet! Jak pises, vypoved neni z duvodu tveho pochybeni.
No a co nejdriv sestav CVcko, motivacni dopis a hledej novou praci! To te zamestna a sna di odvede od spatnych myslenek.

[Inkognito]

Já byla kdysi výpověď "přinucená" dát, protože si našli "lepší" - prostě manželku od milence šéfový manželky jako držhubný

Takže já tam dělala to, co ta baba než jsem dala výpověď - tedy nic, což jsem trošku vylepšila a studovala. Trošku "psala" do šuplíku. Trošku četla. Trošku hrála hry. A dávala vědět babě, že se v tom utopí (neutopila paní účetní sebe, ale firmu) A než jsem našla novou práci, tak samozřejmě procházela všechny možný inzeráty a tvořila životopisy. Jako nemocenskou ... máš dělat "nic" doma za 60% nebo "nic" tam za 100 % ... A po třech týdnech jde nemocenská ze státního, tak nevím proč by všichni měli platit zato, že novej šéf je blb ... Nehledě na to, že na nemocenský výpovědní lhůta stejně běží, takže "jen" přijdeš o prachy, volnej čas (omezený vycházky) a budeš se utápět v sebelítosti doma.

Po dvou letech můžu říct, díky bohu za tu babu A co jsem tak slyšela, viděla podobný příběhy kolem, tak je to tak většinou.

Prostě se seber, okamžitě přestaň pít a práškovat, kup si super halenku, novej účes a šup za hledáním lepší práce. Práce z práce se hledá určitě lépe než práce z pracáku nebo nemocenský. A nevím jak dlouhá nemocenská v zápočťáku je taky vcelku blbá vizitka.

[Inkognito]

Chodím k psycholožce, o svých problémech nejsem schopná s někým mluvit, ona je úplně cizí osoba, tak s ní mi nedělá problém mluvit, taky jsem se zatím nedostala ke všem svým trápením, prostě mi to nejde o sobě mluvit. Jednu dobu jsme uvažovaly o antidepresivech, ale pak se to povedlo zvládnout bez nich.
Jak to u takového psychiatra chodí? Co bych mu měla říct? Kolik moc mu toho budu muset říct? Vůbec mě děsí jen představa, že to všechno (je toho víc) budu muset zase někomu říkat. Nevysměje se mně, že si všechno jen namlouvám, že to nesmysl?
zakl.

[Claricia]