Zaslal: út říjen 21, 2008 1:31 pm Předmět: Agresivita mezi sourozenci
Máme dva kluky necelé dva roky od sebe, co Ti si ale vyvádějí, je mi z toho každy den do breku....
Nenechávám to jen tak, vždy agresorovi řeknu, že to NE a nechám je přehrát situaci znova a správně... někdy něco zakážu - třeba co mělo následovat....
Už se stalo dřív- mašinka a starší chtěl na ní a tak mladšího prostě srazí dolů... samo odcházíme nebo je vrátím zpět a musí si říct správně
Dnes opět malýho srazil z jiné atrakce - on tam přece chtěl být sám.... opět jsem je nechala sehrát celou situaci znova a správně...
Pokud potrestám tak se to táhne celý den, neposlouchá, dělá naschvály...
Nevím co s tím, připadám si jako hrozná matka.... když se pořád perou a ubližujou si
Ahoj,
dostala se mi do rukou kniha: Jak žít a nezbláznit se, napsala LidmilaPekařová, nakl, Poznání. a myslím, že by ti mohla pomoci, nejsou v ní jen plané teorie ale spousta užitečných info napsaných srozumitelně a čtivě. I mě pomáhá.
Jinak asi také 4,5 roku období vzdoru ?
mám veľmi podobne starých chlapcov, a tiež si občas neviem rady. U nás ale agresivita pochádza vačšinou od mladšieho. Myslím, že to robíš dobre, sama ti viac neporadím, skor budem nakukovať, čo píšu ostatní... _________________ prvý - 06/2004
druhý - 02/2006
tretia - 12/2008
štvrtý - 12/2011
U nás jsou tedas kluci mladší, agrese zatím není jak u vás, ale starší to pořád "zkouší". A je super, že to dokážeš ůsledně tu situaci vrátit zpět a nechat staršího to udělat správně. To mě by neprošlo, starší je tak paličatý, že se šprajcne, zabejčí a nehnu s ním a hysterák jak vyšitý. A to třeba i tehdy, když chci, aby malému řekl: promiň. Prostě neřekne. A nic s ním nepohne. Nějaké křičení na něj, nebo plácnutí atd situaci jen zhorší. No su zvědavá, jak to s nimi bude dál. Si říkám, že až malému budou třeba 2 roky, že si tolik věcí už líbit nenechá a vymezí si s vůj prostor. U nás to zatím vypadá, že malej bude pořízek, hodně jí, starší je hubeňour. Tipuju, že váhově malý staršího dožene tak za rok.Tak třeba to pomůže. _________________
Já sice mám chlapečky starší a s větším věkovým odstupem - 4 roky, ale probíhá to u nás dost podobně.Stává se, že se mi chce až brečet,když se pořád mlátí a nic nefunguje, jak je zastavit.A věkem to teda je horší...
A to si nemyslím,že by to byla jedostranná vina.Oni jsou asi ti kluci už od mala "naprogramovaní" na přeměřování sil ;) a to si to myslí i moje kamarádky mající taky chlapečky...a starší a mlátící se prý ještě víc...
Asi nezbývá než vydržet))))))))))
Holky psala jsem jako INKO, protože jsem se fakt styděla, za to co provádí...
To není možné, že bude hůř .... já to opravdu velmi špatně snáším...
My chodíme poškrábaný, pokousaný, s boulema... Dnes odpoledne, když jsme šli k autu, tak starší malýho povalil na zem .... neustále ho chytá za trička, strhává ho na zem, atd... no a malej aby nebyl pozadu, tak ho kope, fackuje, škrábe, kouše.... Vina je témeř vždy na obou stranách....
Zjistila jsem, že když některého za to potrestám je výsledek ještě horší a obrátí se to proti mě i proti tomu druhému, když to vyřeším domluvou a opakováním situace, začnou si spolu hrát a jsou v pohodě...
No jo ale vypadám fakt jak neschopná matka, když každý den, když jdeme ze školky je nějaký výstup....
Po přečtení knížky Výchova kluků a Sourozenecké konstelace jsem usoudila, že se jim do toho nemám plést a tahkle to dopadá... stejně je musím od sebe doslova trhat, protože oni sami nepřestanou ani náhodou
Sendy: myslím, že my na tom budeme naprosto obdobně, rozdíl 23 měsíců, od narození mladšího se starší chová podle zákonu divočiny... teď už se začíná rozčilovat i mladší, protože mu starší bere cokoliv co si ukořistí. Když čtu jak to vypadá u vás všech se dvěma kluky... tak už se pomalu začínám připravovat na skutečné boje.
Obě knížky bych si taky ráda přečetla, třeba mi to líp osvětlí a já tomu budu úspěšně přecházet (já naivka)...
Matky dvou synů- jestli vás to potěší, něco obdobného je i u nás- máme syna(4r) a dceru(1,5r). Třeba při dnešní procházce jsem několikrát měla náběh pláče z bezmoci- starší něco chce nebo nechce a mladší do toho šíleně ječí a piští(holkovská speialita?).
Registrace: 22.9. 2006 Příspěvky: 1435 Bydliště: Brno
Zaslal: út říjen 21, 2008 9:20 pm Předmět:
Diskuse jako vysita pro me. Mam klucika 3 roky a 1,5 rocni slecnu a situace kdy starsi masakruje mladsi jsou na dennim poradku. Staci, aby mu neco vzala, rozborila, ale kolikrat ani to ne - cokoliv si ona chudera vezme, tak starsi chce hned mit taky a jde po ni. Musim jim byt porad za zadkem nebo je mit na dohled, jinak to konci boulema, kousanci a skrabanci (par uz ma holka v obliceji takovych, ktere ji mozna ani nezmizi a strasne me to stve). Kdyz ji ublizi, tak se ji sice omluvi, pohladi, da pusinku, ale stejne to udela zase. Dat mu par pres zadek nepomaha, domluvy taky ne. Jinak kluk je o samote strasne fajn, v pohode se s nim da vyjit.
Jedine, co se mi osvedcilo, si vzit starsiho k sobe a napr. s nim varit, vysavat, vykladat nadobi z mycky, podavat kolicky, proste ho zapojit do cehokoliv, aby holka mela trochu klidu. Anebo vymyslet nejakou aktivitu pro oba, coz v nasem pripade neni tak tezke, kdyz jsou vekem blizko sebe. Ted uz se aspon dostali do faze, kdy si spolu i 10 minut pohraji a neni z toho rev, jen se modlim, aby to v tomto duchu pokracovalo, protoze obcas jsem uz na masli.
Já měla na toto téma i rozhovor s Dr. jestli je to normální - Přišli jsme totiž na kontrolu poškrábaný a pokousaný. Jsem se fakt styděla. Dr. se na mě podívala, zasmála se a povídala - jestli to dělá ten starší, říkám že jo a ona na to nebojte se časem se malej nedá , no jo no starší zjistil jaký je život, že o své místo musí bojovat a na konec povídala - bude hůůůř
Párkrát jsem zkusila - neřešit vůbec a ono během dne si začali spolu hrát. Asi zřejmě si ujasnili ty pozice a byl klid, jenže potom stačilo jednou nevhodně zasáhnout a táhne se to třeba týden....
Ještě chci napsat, že každý zvlášť jsou moooc fajn, naprosto pohodový děti, klidný, vyrovnaný... ale jak přijdeme pro staršího do školky začíná úplně jiné chování.... já s oběma nikam nemůžu, protože nic nezařídím, neustále musím je mít pod kontrolou, protože spolu vymýšlejí stále nějaké kr....y, třeba jdi bouchnout do mámy navádí starší, jdi do louže, a nebo spolu začnou rvát kytky v parku, házet kamením, domluví se spolu a utečou mi apod. prostě v blbinách jsou i parťáci...
Jo a u nás vzít staršího něco dělat platilo také kolem 1,5r mladšího, teď už to téměř nelze, oni chtí pomáhat oba a to neudělám nic ...nebo mi vše zabere 3x tolik času - dělali jsme štrúdl - 1,5hod, loupali a krájeli jablka a uplácali si svůj, a potom jsem ještě půl hodiny uklízela kuchyň (a to jen z toho nejhoršího) a mezi tím se stihli asi 10x poprat
pevné nervy bych potřebovala, ale jak na to... poraďte jak to zvládnout a nezbláznit se?
já mám kluka a holku, takže to je trošku jiná situace, ale - ony ty holčičky jsou zase mazanější. Třeba mladší zjistila, že když jí starší vyrve hračku, tak já zasáhnu a on jí musí vrátit - a šup už vymyslela, že když starší má hračku, kterou ona chce, tak stačí začít vřeštět, že jí to sebral - a já zasáhnu.... takže tam od mladší není tolik fyzické násilí, jako to, že se snaží manipulovat námi všemi aby dosáhla svého.... takže konflikty také řeším....
nerozhodné rvačky - kdy nejde spolehlivě určit kdo si začal, kdo je v právu atd. - tak ty "neřeším" - respektive řeším je stylem "fajn, když si neumíte spolu pěkně hrát, nebudete si hrát" - a jdou každej do jednoho kouta, případně spornou hračku zabavím a je to. Podobně jsem přestala "řešit" pohádky - pohádku jim pustím, až se DOHODNOU, co chtějí. Řešit kdo co chce a nechce, to bych zešílela.... a oni se dohodnou a kupodivu mi přijde že docela k oboustranné spokojenosti. Někdy když jsou oba neprůstřelní, tak navrhnu nějakou třetí alternativu - a obvykle se chytnou. Takže spoustu věcí neřeším - ale neignoruju je.
důležitá je komunikace - učit děti o hračkách komunikovat. A naučit je, že dělení se o hračky nespočívá v tom, že teď chci, tak teď vyrvu. Přijdu, poprosím o půjčení - druhý může půjčit hned - ale může taky říct "teď ne, půjčím ti to za dvě minuty" - a za ty dvě minuty půjčit "musí". Tím, že původní majitel hračky má možnost svobodně rozhodnout, že NEPŮJČÍ, se uspokojí on - a tím, že PŮJČIT MUSÍ ZA CHVÍLI - se uspokojí ten druhej... takže zkuste toto... nabídnout jim jinou možnost než rvačku. Rozhodně bych fyzické násilí netrestala fyzickým násilím - to mi přijde kontraproduktivní (učit dítě, že nesmí uhodit tím, že ho sama bacím?).
Pokud mají děti den, kdy jsou "pořád v sobě", tak je občas separuju do různých místností... oni za chvilku k sobě zase přijdou, ale jsou pak spokojenější.
Další věc - důležité jsou ostatní děti.... vidím to na hřišti, kdy si moje děti spolu nehrajou, ale hledají si jiné kamarády... prostě si občas taky lezou na nervy a mají na to plné právo...
Když ono kluk a holka je trochu jiný než dva kluci - kluci spolu potřebují soupeřit a prát se... já jim to dovoluji, ale nesmí si ubližovat...a oni to neustále zkouší
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Seznam uživatelů
Uživatelské skupiny
Registrace
Osobní nastavení
Přihlásit se pro kontrolu soukromých zpráv
Přihlášení
U nás ale agresivita pochádza vačšinou od mladšieho. Myslím, že to robíš dobre, sama ti viac neporadím, skor budem nakukovať, čo píšu ostatní...
